Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Blok jménem menstruace.

V poslední době se ve své terapeutické praxi s ženami zaměřuji nejen na jejich sexualitu, ale především na jejich menstruační cyklus. Tyto ženy přicházejí s různými problémy, zejména v oblasti nedostatku sebevědomí, vztahových problémů, strachů, depresí, úzkostí, sexuálních bloků, ale také gynekologických potíží. A zjišťujeme, že jejich ženství bylo následkem generačního působení nepřijato a potlačeno. Potlačeno v plném rozsahu a je stále blokováno starými negativními programy, jelikož mnoho z nich považuje menstruaci za omezující, zatěžující a následně i bolestivou. Jakmile s nimi procházím vzpomínkou na jejich první menstruaci, velice se diví, kolik bloků a negativních postojů z tohoto období pramení a nesou si je životem dále. Mnoho žen vypovídá, že nebyly svými matkami na proměnu dívky v ženu připraveny. Jejich matky samy přistupují a přistupovaly k samotné menstruaci velice negativně. Bojí se se svými dcerami otevřeně hovořit a k menstruační krvi mají odpor. Ženy o svém cyklu musely po dlouhé generace nejen mlčet, styděly se za něj, ale také se styděly veřejně kupovat hygienické potřeby, tajně je nosily po kapsách, později v kabelkách, schovávaly je před muži a v mnoha rodinách slovo „menstruace“ a „vložka“ bylo tabu.

S těmito bloky, které nemusí pocházet jen ze současného života, si následně naprogramovaly nejen spoustu emočních problémů, ale také tělesných, jako jsou například cysty, srůsty, zánětlivé procesy, bolestivá menstruace, neplodnost, rakoviny, ale také bolestivý sexuální akt. Mnohé ženy také čelí výrazným bariérám vůči svým matkám, dcerám a i partnerům. Procházejí životem plné nenávisti ke svému tělu a k sobě samým a mají pocity viny, že se v určitých dnech v měsíci cítí v depresi, podrážděné, hysterické a bolavé.

Když si žena v regresi projde těmito bloky a negativními programy, uvědomí si jejich dopad na svůj současný život a dokáže je pojmenovat. Dochází nejen k uvědomění, ale zároveň k vyčištění, léčení a uzdravení ženské energie. Energie ženství a energie dělohy je pak zcela jiná, jelikož přijme svůj menstruační cyklus jako pozitivní a tvořivý dar.

Je pak schopna intenzivněji vnímat a naslouchat svému tělu, ale také pracovat se svým menstruačním cyklem. Vynikající pomůckou je zapisovat si denně své emoce, pocity, nejen duševní, ale i tělesné projevy, postoje, reakce, sexualitu, nálady a sny. Po pár týdnech si uvědomí, že během lunárního měsíce prochází čtyřmi proměnlivými cyklickými fázemi, které provází určité vnitřní a emoční pochody, které dříve nevnímala. Propojí svůj měsíční cyklus s lunárním cyklem a následně pak dokáže lépe chápat a vnímat sama sebe jak po vnější, tak i vnitřní stránce.

Žena, která si uvědomí tuto podstatu sebe sama, by měla tvořit dále a otevřeně hovořit a seznámit svého partnera se svou cyklickou, proměnnou energií jednotlivých měsíčních fází a pomoci mu lépe pochopit ji samotnou.

Nedávno mě navštívila 28letá dívka, která dosud neměla žádný vztah a ani sexuální zkušenost. Při vyplňování dotazníku mě ujišťovala, že má s rodiči velmi hezký vztah a vždycky tomu tak bylo. K mužům má silnou nedůvěru a má strach ze zklamání. Nedokáže se jim plně otevřít. Považuje je za nezralé a dětinské. Kolem sebe má spoustu kamarádek, které jsou na tom stejně. Cítila jsem, kde a proč má slečna problém, avšak potřebovala jsem, ať si na to v terapii přijde sama.

Nedostala se do dávné minulosti, ale stačilo procházet určitými fázemi jejího ženství. Nejdříve jsem ji vzala do období malého děvčátka, kde popsala samu sebe jako malou, nešťastnou a bojácnou holčičku. Neustále se musela starat o mladší sestru a měla pocit, že snad nikdy nebyla onou dívenkou, která si hraje a tvoří. Znala pouze povinnosti a velkou zodpovědnost. Rozpomenula se, jak byla doma svou matkou stále kárána a napomínána. Matka jí neustále předhazovala, jak je neschopná, nic neumí, je k ničemu, ničeho v životě nedosáhne, žádný muž ji nebude chtít atd. Tohle rané období a výroky své matky potlačila. Emočně se silně uvolnila, vyplakala a následně jsem ji vedla dále do období dívky – panny. Respektive do období puberty. Měla si vzpomenout na den první menstruace. Matka ji na menstruaci sice připravila, ale klientka nedokázala svou menstruaci absolutně přijmout. Brala své dny jako velkou zátěž, měla k nim odpor, taktéž se za ně styděla a nenáviděla sebe a své tělo. Časem ji s každou menstruací provázely silné bolesti a křeče. Byla si vědoma, že potlačila své ženství a dar být ženou. Když jsem ji vyzvala, nechť si představí vyzrálou ženu v sobě, Bohyni, popsala ji jako malou holčičku. Její žena v ní nedozrála. Bylo pro ni snazší zůstat v období holčičky, která nejen odmítá přijmout zodpovědnost za své ženství, je plná nedůvěry sama k sobě, nevěří si, ale má o sobě spoustu pochybností na základě programů své matky.

Prožití jejích tří ženských archetypů stačilo k tomu, aby si nejen uvědomila souvislosti a také to, že čím ona sama je naplněná, to také přitahuje ve formě mužů i kamarádek, emočně se uvolnila, ale také aby se spojila se svou vnitřní holčičkou, dívkou a ženou. Vedla jsem ji skrze krásnou a hlubokou vizualizační meditaci a po tříhodinovém sezení z místnosti odcházela krásná, zralá a uvolněná žena. Myslela si, že si musí projít minulými životy, ale, jak posléze sama řekla, i to postačilo k tomu, aby mnohé pochopila.

Další příběh je poněkud delší, ale též zajímavý.

Marta mě vyhledala a poprosila o pomoc formou regresní terapie, jelikož měla již několik let silné menstruační bolesti, neustálé gynekologické záněty, časté cysty, provázel ji velký strach z porodu a k tomu se pojil silný únavový syndrom.

Svěřila se mi, že neustále potkává muže, kteří srážejí její sebevědomí, jsou na ni hrubí, vulgární a dokonce jeden z bývalých partnerů ji fyzicky napadal. Marta si to nechávala líbit a vždy partnery omlouvala tím, že si za to může sama, nebo slepě doufala, že se dotyční změní. Na sezení přišla na pokraji svých sil. Nejprve jsme se ve vzpomínkách vrátily do jejího dětství a puberty.
Když se dostala do dne své první menstruace, popisovala:

„Bylo to hrozné, měla jsem strach, že zemřu. Nikdo mi nic nevysvětlil. Ve škole se mi smáli, jelikož jsem měla na sukni velký krvavý flek. Třídní učitelka si mě vzala bokem, skvrnu mi vyčistila, dala mi vložku, a když jsem se na ni nechápavě podívala, bylo jí jasné, že nic o této záležitosti nevím.
Doma bylo všechno tabu. Můj otec upřednostňuje mé tři bratry a holku nikdy nechtěl. Je despotický, má své zásady a mamka musí plnit jeho příkazy. Nechává si od něho spoustu věcí líbit. Nesmí na sobě dát cokoliv znát, ani bolest, ani slabost. Vždycky mi vštěpovala, že my ženy máme muže poslouchat a nedat najevo jakoukoliv nevoli. Vložky u nás na záchodě nesměly být, otec říkal, že se na to nebude dívat a nezajímají ho naše ufňukané nálady a problémy.
U nás jsou témata sex nebo menstruace naprosté tabu. Když jsem přišla domů ze školy v den prvních měsíčků a řekla to mamce, tiše mi podala balíček s vložkami a řekla, ať si ho někde schovám. Chtěla jsem od ní vědět více, ale nechtěla o tom mluvit“.

Marta se od té doby za menstruační cyklus i za své ženství velice styděla. Byla drobného vzrůstu, působila spíš chlapecky a kluci ve škole i její bratři se jí neustále posmívali. Schovávala své tělo za volnými věcmi, stříhala se nakrátko a působila jako malá šedá myška. Hlavně proto, aby od sebe odvrátila pozornost. Vnitřně odsuzovala druhá děvčata, která byla fyzicky vyspělejší a přitažlivější, strhávala na sebe pozornost chlapců a s dívkami otevřeně mluvila o svých cyklech i sexualitě.

Vedla jsem ji ve vzpomínkách ještě hlouběji a dostaly jsme se do fáze jejího prenatálního vývoje.

„Je mi tady těsno a mám strach. Mám pocit, že to není až tak můj strach, jako strach matky. Má strach, že otce zklame a narodí se jí děvče. Také se mu dlouho bojí říci, že je těhotná. Otec chce po ní často sex, mamku to bolí a má k tomu silný odpor. Cítím, jak se pod tím tlakem, kterému čelí, stahuje i její děloha a mně je z toho divně.“

Dále povídá, že otec neuznává žádnou neschopnost, matka nesmí ani v těhotenství odpočívat, musí dělat věci stejně jako dřív a skrývá svou únavu.

„Ráda bych mamince ulevila, jen nevím jak. Mám strach se v břichu pohnout, abych jí nezpůsobila potíže, a protože spí málo, nemohu také odpočívat. Nejraději bych z ní sňala celé její trápení. Svého otce již tam nenávidím! Je to tyran a nechápu, proč si to matka nechává líbit a zůstává s ním.“

V tu chvíli Martě dochází, že spoustu programů na sebe převzala od své maminky. Plodová voda a děloha nesou spoustu informací a je citlivá na jakýkoliv matčin podnět. Vše se zaznamenává a dítě to nejen cítí, ale sdílí s matkou tentýž program, který si pak nese životem dále.

Marta si uvědomila, že tam je i příčina její neustálé únavy. Nenačerpala v děloze dostatek odpočinku, byla pod neustálým tlakem a ve střehu, a to jí zůstalo dodnes. Neumí odpočívat, stále se hlídá a vše ji vyčerpává.
Pochopila, že jakmile začne pracovat na své ženskosti, buňky dostanou nejen nové informace, ale i podnět k regeneraci a následně únava začne ustupovat.

Cítila jsem, že mám jít s Martou ještě dále. Není náhoda, že si přitáhla do svého současného života tyto rodiče. Vždy si neseme kus stejné energie a programů i z jiných, silných minulých životů.

Vyzvala jsem ji, ať si vzpomene na život, kde potlačila své ženství.

„Stojím u oltáře, mám na sobě svatební šaty a vedle mě stojí muž. Mám k němu silný odpor. Je o dobrých 30 let starší než já a cítím na sobě jeho chlípný pohled. Mí rodiče mě provdali, jelikož se to musí. Láska nemá v tomto světě místo. Ženy jsou v područí mužů, musí muže ctít a poslouchat. Žena nic neznamená, má být muži kdykoliv po vůli, rodit mu děti a starat se o domácnost. Víc nesmí. Církev ženy považuje od zrození Evy za hříšnice a za trest musí sloužit mužům. Mí rodiče církev i slušné mravy ctí. Provdali mě v mých patnácti za muže a ani mi nedali na výběr. Majetek a moc jsou důležitější než city a láska. Prohrála jsem, když jsem se narodila jako žena. Kdybych byla mužem, bylo by to jiné. Byla bych vážená a mohla bych cokoliv. Jako žena se silně nenávidím.“

Dále Marta vypráví, jak se na ni její manžel o svatební noci vrhnul. Navíc u toho byli přítomni i jiní lidé a jeden duchovní, představitel církve. Protože má její manžel vysoké postavení, musí tito lidé dohlédnout na to, zda bylo manželství naplněno. Taková je tradice. Cítila se ponížená a zneuctěná. Bylo to pro ni velice útrpné a bolestivé.
Manžel si ji pak bere každou noc násilím, nešetří nadávkami, musí snášet jeho chlípná přání a pohlavní styk ji bolí.
Marta se zcela uzavírá do sebe, poslouchá svého manžela na slovo, nechá se ponižovat a bezdůvodně fyzicky trestat. I v těhotenství. Žádný klid, žádný odpočinek, její muž ji nešetří a domáhá se každou noc svého sexuálního nároku.
Marta mu porodí čtyři syny a jednu dceru, za kterou je ihned po porodu fyzicky potrestána. Muž nešetřil ranami a nazval ji neschopnou. K čemu je mu dcera! Ženské jsou jen na obtíž a k ničemu. Bude se ji snažit co nejdříve dobře provdat, aby z toho vytěžil.
Marta popisuje, že umírá v necelých třiceti letech. Vykrvácí u svého šestého porodu, dítě se rodí mrtvé. Umírá nenaplněná, bezmocná, ponížená, plná bolesti, lítosti, nepochopení a také plná hněvu. Na osud, na muže a na nespravedlnost.

V tehdejším muži poznává svého současného otce a její jediná dceruška je její současná matka. Vše si dává hezky a rychle do souvislosti.
Po závěrečné rekapitulaci jsem vyzvala ke klíčové vzpomínce. V posledních měsících ji praktikuji u všech svých klientů.

„Marto, rozpomeňte se na svůj důležitý minulý život, kde jste si zakázala být šťastná.“

Tato výzva stačila k tomu, aby se podvědomě přenesla do života, který byl nejen krásný, ale i tragický.

„Jsem krásná žena, moc krásná, mám milujícího, moudrého muže a žijeme v symbióze s přírodou. Jedná se o nějaký hodně starý život, pohanský život. Ctíme přírodní a vesmírné zákony. Žijeme pospolitě, v komunitě. My ženy se nejen staráme o děti, tvoříme, ale jsme i výbornými léčitelkami. Vyznáme se v léčivých bylinách, umíme pracovat s myšlenkami, intuicí a muži nás obdivují a ctí. Jsme šťastní do té doby, než do naší vesnice vtrhnou křesťané, muže pobijí a nás ženy odvlečou a vězní. Pak nás představitelé církve odsoudí za čarodějnictví. Některé z nás umučí, další upálí. Moc se bojím smrti a raději odpřisáhnu, že jsem sešla z cesty. Má duše opouští zmučené tělo a zapřísahá se, že už nikdy nechce podstoupit něco tak hrozného. Vše jsem v sobě potlačila.
Mám ráda byliny, kameny, ráda bych si otevřela svůj obchůdek, ale bránil mi v tom vždy jakýsi strach. Nyní vím, že se nemám čeho bát. To je minulost. Má duše je svobodná. Cítím, že se musím změnit. Změnit i svůj zevnějšek a být více ženou.“

„Přesně tak Marto, určitě to udělejte,“ povzbuzuji ji. „Nebojte se změny, vnější i vnitřní, právě ta vám pomůže probudit a vyléčit vaše ženství.“

„Nechám si narůst vlasy, dlouhé vlasy, po kterých už tak dlouho toužím, a změním šatník,“ reaguje na mou výzvu Marta.
„A nedivím se, že jsem do svého současného života přitahovala muže, kteří mě energeticky stahovali dolů, vždyť oni mi v podstatě ukazovali cestu. Také byli plní strachu a neměli se rádi. To samé mí rodiče. Vinila jsem se a styděla být se ženou a není divu, že na to reagovalo i mé tělo, tedy má ženská oblast, a že jsem měla stále problémy a bolesti. Potlačené ženství křičelo o pomoc.“

Marta si byla plně vědoma všech souvislostí. Důležité bylo ještě hluboké odpouštění sama sobě, svým rodičům a mužům. Jakmile jsme odpuštění učinily, Martě se ulevilo a přešly jsme k dalšímu důležitému kroku.

„Marto, nyní se zkusíte zaměřit na energii vaší dělohy a ženských orgánů. Podíváte se na ni svým vnitřním zrakem. Zkuste mi ji popsat, jak vypadá a jaký z ní máte pocit.“

„Je šedá, neživá, stará, zklamaná a bolavá,“ povídá po chvíli.
„Dobře, tak si nyní přestavte, že do svého lůna posíláte krásné, léčivé a láskyplné světlo, které vše nejen čistí, ale i léčí. Nechte tu energii působit a představte si, jak vaše ženství krásně roste, sílí a je plné života.“

Nechala jsem Martu v tichu si vše vizualizovat a po pár minutách se začala usmívat.

„Jéé, to je nádherné, cítím teplo a vše ve mně příjemně pulsuje,“ říká s nadšením.

„Skvělé Marto, a nyní přejdeme k poslednímu kroku. Uděláte si tzv. rituální porod – projdete si svým znovuzrozením. Dovolíte si znovu se narodit. Představte si, že se vyvíjíte ve svém vlastním lůně naplněném láskou, tvořivostí, zdravím, něhou, krásou a moudrostí. Tvořte si sama své vlastní pozitivní programy. Taktéž i porod si vytvořte krásný, lehký, přijměte sebe sama jako ženu, jako tvořitelku, zdravou, krásnou a láskyplnou.“

Nechala jsem Martu v klidu, o samotě. K tomu ji doprovázela hluboká, mystická hudba.
Jakmile jsem znovu vešla, Marta se usmívala.
Cítila se krásně, byla klidná, vyrovnaná, smířená, naplněná radostí a pozitivní energií.

Na závěr jsem ještě dodala.
„Marto, regresí nic nekončí. Zkuste si celé dnešní sezení sepsat, svěřte to papíru a mohu-li vám poradit, veďte si deník. Zapisujte si nejen své menstruační fáze, ale i své nálady, emoce, chutě, tělesné pocity, sny, zaměřte se na to, kdy je vaše tvořivá energie na vrcholu a kdy zase klesá. Vnímejte a naslouchejte svému tělu a dopřejte mu to, na co má chuť. A zkuste být na nějakou dobu sama. Nehledejte žádného partnera. Ten správný přijde, ale až budete celistvá, uzdravená a v souladu sama se sebou. Nyní se hýčkejte a rozmazlujte. Dejte si pauzu, uvidíte, že bude prospěšná. Nezapomeňte, že to, co budete vysílat ze svého nitra, to budete přitahovat. A hlavně si dovolte být šťastná!“

Taktéž jsem díky mé kolegyni Petře přišla ještě na jednu podstatnou věc, která má spojitost s mým současným stavem.

Každá žena si odžívá v různých životních etapách různé archetypy svého ženství, pokud si je plně neprožila ve svém životě.

Já se nyní nacházím ve fázi, kdy si plně odžívám archetyp panny, jelikož jsem si své dospívání neprožila úplně.

V pubertě mi nebylo dovoleno se plně projevovat. Jednak na mě byla naložena zodpovědnost za mladší sourozence, domácnost, ale taktéž, kdykoliv jsem se projevila ve své dívčí emoční nestabilitě, tak mi to bylo vyčítáno. Slova jako jsi labilní, hysterická, přecitlivělá, náladová, podrážděná, nezodpovědná, neschopná jsem slýchávala často.

Proto je nyní ve mně spousta nestability, která způsobuje občasné výkyvy.

Nebylo mi dovoleno se projevovat spontánně. Nemohla jsem si dovolit být sama sebou a nyní si tím procházím, abych si v sobě ucelila onu pannu. I z toho důvodu mi Vesmír do cesty poslal Michala. O sedmnáct let mladšího partnera. Byť jen na chvilku. Aby mě naučil být sama sebou, neřešit druhé, což on umí. Neřeší nepořádek. Neřeší malichernosti. Neřeší peníze. Matérii. Pochopila jsem, že ženy, které tíhnou k mladším mužům, si odžívají archetyp panny a mohou si jím procházet i celý život.

Petra mi doporučila nepotlačovat dívku v sobě. Mám si ji naplno prožít, i když mě mnozí nebudou v tomto období vůbec chápat.

 

„Buď rebelkou, nespoutanou, klidně ze sebe všechno vykřič, vynadej, komu chceš, nesnaž se každému zavděčit; pokud mají problém, je to jejich problém, ale sakra stůj si za svým a netlač na sebe. Klidně měj doma nepořádek, užívej si to! Kdysi jsi nemohla. Teď si to dovol. Nyní se nesnaž být matkou. Tvá dcera to pochopí, ona to po tobě ani nechce a nejen to, ona tě to učí! Ale prožij si to období a neskákej stále z role do role: matky, panny nebo dítěte. Právě to ti způsobuje tvůj vnitřní rozkol.“

„A co období mého vnitřního dítěte?“ ptám se. „Kdy si to mám odžít?“.

„Až si v sobě přijmeš a odžiješ pannu. Teprve potom se uvolníš svému vnitřnímu dítěti a následně ženě – matce,“ odpovídá. „Jen nespěchej a opět opakuji, netlač na sebe. A především se za nic neodsuzuj a neobviňuj!“

Děkuji za tohle důležité zjištění.

Ukázka z knihy Vztahová sinusoida – Příběh pro Jasmínku, Ester Davidová

Knihu si můžete objednat například zde: http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=15509&action=kniha&ssearch=vztahov%E1%20sinusoida

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru