Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Buďte sami sobě terapeutem a uzdravte své vnitřní bytosti

Ve své terapeutické praxi ráda používám techniku uzdravení vnitřního muže, ženy a dítěte. Tato technika je nejen efektivní, ale i velice jednoduchá a můžete se jí naučit praktikovat jak sami, tak i s pomocí blízké osoby, ve které máte důvěru. Pomůže vám zjistit, nejen v jakém stavu jsou vaše vnitřní bytosti, ale také je uzdravit, zharmonizovat a propojit a to může mít mnohdy velice dobrý vliv na vaše tělo i psychiku.

 

Vnitřní muž

Za pomoci relaxační hudby se uvolněte a pokuste se zcela odpoutat od okolního světa a svých myšlenek. Dýchejte zhluboka a představte si, jak se s každým hlubokým výdechem uvolňujete. Můžete si představit, že ležíte na rozkvetlé louce a jen tak odpočíváte. Pak si představte, že necháváte ze svého nitra vystoupit svého vnitřního muže. Tedy představa muže, který z vás vystupuje. Pozorujte ho a vnímejte ho svými pocity.

Ptejte se sami sebe, jaký je, jak vypadá, co z něho cítíte, co vyzařuje? Popište si ho. Pokud je krásný, klidný, vyrovnaný, láskyplný, pokorný a cítíte z něj zdravé sebevědomí a vitalitu, je vše v pořádku. Pokud je však příliš velký, příliš malý, průhledný, tmavý, starý, v nerovnováze, nemocný či oslabený, položte mu otázku, co se mu stalo. Proč je takový? Kde je příčina jeho disharmonie? Kdy se mu něco přihodilo? Kdy onemocněl? Běžte s ním do vzpomínky příčiny jeho neduhů. Projděte tu vzpomínku. Může jich být více, nechte se vést tím mužem, on vám přesně ukáže ložisko problémů.

Nezapomeňte také na odpuštění. Bytost by měla odpustit sama sobě. Bude-li třeba, tak i druhým, zejména těm, kteří hráli v jeho vzpomínce určitou roli.

Vnitřní žena

Pak nechte vystoupit svou vnitřní ženu a opět ji nechte projevit se. Pozorujte ji, vnímejte, co z ní vyzařuje, co z ní cítíte. Je-li žena krásná, zdravá a sebevědomá, je to v pořádku. Pokud ne, i ji vyzvěte, ať hledá takovou událost, kde je kořen jejího oslabení. Důležité je zaměřit se na její ženství. Zda utrpělo, či trpí, je raněné, oslabené a proč tomu tak je. Nezapomeňte na odpuštění a také na to, aby ve vás proběhla představa uzdravené a ucelené bytosti.

Vnitřní dítě

Pak se zaměřte na tu nejmenší a nejdůležitější osobnost ve vás. Vaše malé dítě. Nechte ho vystoupit a projevit. Je-li veselé, radostné, sebevědomé zdravé a spontánní, je to v pořádku. Pokud je však neduživé, nešťastné, smutné a plné strachu, je třeba s ním pracovat a zjistit, proč tomu tak je. Proto ho vezměte do dětství. Vyzvěte ho, ať se podívá do okamžiku, kde se mu něco stalo. Proč je smutné? Čeho se bojí? Kde je příčina jeho strachu?  Nechte ho povídat. Projděte s ním celé dětství, krůček po krůčku a nechte ho, rozvzpomínat se. Nechejte ho vyplakat, vyzuřit, vynadávat, dát ze sebe všechnu bolest i lítost. Pak se ho zeptejte, co by mu udělalo radost, co by rádo dělalo jinak než doposud. A ať se naplní představou, své radosti, přirozenosti a tvořivosti.

Propojení

Můžete požádat také vnitřního muže a ženu, aby vám pomohli dítě uzdravit. Vyzvěte je, ať se s dítětem radují, hrají, vezmou ho do náručí, polaskají ho, dají mu lásku a pohlazení.

V ten okamžik nechte, ať všechny tři bytosti splynou v jeden celek, v jednu bytost a propojte s ní svou duši i tělo. Představte si, jak vás ta velká bytost, kterou je součástí žena, muž i dítě prostupuje, prosvětluje, léčí, uzdravuje a vy rostete zároveň s ní.

Na závěr si ještě odpočiňte a porelaxujte na pomyslné rozkvetlé louce, propojte se s ní i s přírodou, vnímejte pouze její zvuky, modré nebe nad hlavou a slunce, které do vás opírá své paprsky. Vychutnejte si ten vnitřní klid a smíření.

Příběh z mé praxe

Pavel Bělunek, (29 let), Frýdek – Místek

V poslední době mi začíná dávat smysl myšlenka, že každý člověk má v sobě vnitřního muže, vnitřní ženu i vnitřní dítě a ty do velké míry ovlivňují jeho život. Při mé poslední regresi v prosinci 2013 mě Ester vybídla, ať jí řeknu něco o svém vnitřním muži, vnitřní ženě a vnitřním dítěti. Nejdřív jsem měl popsat, jak si svého vnitřního muže, ženu a dítě představuji v ideální podobě, a potom, jak u mě vypadají reálně. Přestože jsem se nad tím už nejednou zamýšlel, v regresi jsem dospěl k zajímavým a docela hlubokým zjištěním.

Svého ideálního vnitřního muže jsem si představoval jako rozhodného, stálého a vytrvalého, jako entitu s relativně stálými názory, které mění pouze pod vlivem zkušeností a vlastních poznatků. Ideální muž se umí velmi dobře ovládat, nepodléhá okamžitým emocím, přestože své prožívání nepotlačuje. Dokáže vydržet bez rozpaků se ženou jen on a ona. Můj reálný vnitřní muž nevypadá jako ten ideální, ale poslední dobou se mu pomalu přibližuje. Jeho názory jsou již relativně stálé, ale občas podlehne změně názoru na základě okamžitého prožitku, náhlá změna emocí mu také není cizí. Na své prožívání má již lepší náhled a také dokáže svůj život utvářet více vědomě, než tomu bylo v minulosti. Při setkání se ženou je méně rozpačitý, než dřív, ale tady zbývá ještě dlouhá cesta. Celkově jsem měl pocit, že můj vnitřní muž začíná sílit a zaujímá silnější postavení v mém životě.

Svou ideální vnitřní ženu jsem si představil jako tvořivou entitu, také jako svou intuici. Vnitřní žena umí naslouchat svým pocitům. Jejími dalšími vlastnostmi, které jsou pro mě jako pro muže negativní, jsou prudké změny nálad, vrtošivost, nezacílenost, výbušnost, nestálost názorů. Myslím si, že jako muž bych měl z těch ženských vlastností rozvíjet především tvořivost a intuici, a nestálost spíše nechat ženám. Ještě donedávna tomu bylo naopak – mnohdy jsem se nechat unášet daleko více ženskými vlastnostmi než mužskými, moje vnitřní žena měla navrch nad vnitřním mužem. V praxi se to projevovalo prudkými změnami nálad, slabým sebeovládáním, neuměl jsem dost dobře obhájit své názory, naopak intuici a tvořivost jsem potlačoval, snažil jsem se řídit jen rozumem. Můžu říct, že v poslední době jsem zapracoval i na rozvoji své vnitřní ženy – snažím se naslouchat své intuici, občas se nechávám vést svými pocity a ty propojit s rozumem.

Když jsem začal mluvit o svém vnitřním dítěti, moje slova mě velice překvapila. Řekl jsem přibližně tohle: „Moje vnitřní dítě bylo vždycky, už od dětství, ušlápnuté a utlačované, bylo nuceno, aby se chovalo jako dospělý člověk. To ušlápnutí bylo ze strany rodičů, nejvíce ze strany otce. Jako dítě jsem měl pocit, že nemůžu být veselý a hravý jen tak. Rodiče mi byli neustále nablízku, snažili se mě hlídat, aby se mi nedej bože něco nestalo, cítil jsem se prostě hodně opečovávaný a měl jsem málo volnosti. Chodili se mnou do přírody, ale moc mi nedovolili, abych si hrál nebo abych někam chodil bez jejich dohledu. Dávali mi najevo, že jedině oni mi můžou ve všem pomoci a všechno mi splnit, vytvářeli ve mně nedůvěru v cizí lidi a to se odrazilo v tom, že jsem se v dávnější minulosti stranil širší společnosti, mezi lidmi jsem se necítil dobře. Asi jsem nemohl čekat, aby si se mnou jako s dítětem hráli dospělí rodiče, ale oni omezovali mou volnost a hravost, třeba se mnou nikdy nepostavili draka nebo něco takového. Hodně zdůrazňovali práci, výkon a disciplínu. A už jako dítě jsem se těmto omezením podřídil, neměl jsem ani snahu, aby to bylo jinak. Musím zdůraznit, že například na prvním stupni základní školy, kdy většina dětí zapomíná domácí úkoly a pomůcky do vyučování, já jsem byl v tomhle hodně pořádný, už tehdy jsem cítil velkou odpovědnost. A když jsem na něco zapomněl nebo ve škole neuměl, moje matka mi to tvrdě vyčítala, to mi bylo nepříjemné a snažil jsem se všechno zvládat co nejlépe.

Později jsem se začal omezovat ve své hravosti a volnosti já sám, protože jsem tento vzorec převzal od rodičů“. Jinými slovy: přeskočil jsem své dětství a šel jsem rovnou do puberty. Byl jsem ohromen svými tvrdými slovy a hned jsem zauvažoval, jestli to vůbec byla pravda a jestli svým rodičům nekřivdím. Cítil jsem, že s mým vnitřním dítětem to bylo skutečně tak, jak jsem řekl. Bliklo mi hlavou, že rodiče se ke mně takto chovali, protože neznali nic jiného. Měli svoje vnitřní dítě taky potlačené a vychovávali mě vlastně nejlépe, jak uměli. Přestože do svých rodičů až tak dobře nevidím, některé skutečnosti jsou mi známy. Otec byl třetí nejmladší dítě z desíti sourozenců a myslím, že jeho rodiče se tolika dětem nemohli dost dobře věnovat. Vždy je velký perfekcionista, a tak se nedivím, že tuhle vlastnost přenesl na mě. Jeho opatrnost snad souvisí s tím, že v mládí hrával fotbal a utrpěl při tom pár nepříjemných úrazů. No a matka se vždycky cítila utlačována svým starším bratrem. Pokud vím, snaží se lidem zavděčit svými pracovními výkony a svou obětavostí, často za cenu vysilující práce.

Poté, co jsem něco řekl o reálné podobě svého vnitřního dítěte, Ester mi řekla, abych si nyní krátce představil, jak své vnitřní dítě vidím v ideální podobě, jak bych se choval, kdybych teď byl malým dítětem. K tomu mi pustila relaxační hudbu a následujících několik minut jsem vyplnil příjemnými představami. Představoval jsem si sám sebe jako malé dítě, jsem bezstarostný, rodiče jsou mi nablízku, ale neomezují mě a já se taky nemusím v ničem omezovat. Byly to zajímavé a příjemné představy. V představách se mé vnitřní dítě cítilo dobře, bylo uzdravené. A to jsem považoval za inspiraci, že i teď jako dospělý člověk můžu své vnitřní dítě rozvíjet.

Autor článku Ester Davidová, ukázka z knihy Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše

Knihu si můžete opatřit například zde: http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=1730&action=kniha

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru