Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Dopis pro mou mámu, který bych nikdy neposlala.

„Drahá mami.

Mám velké zdravotní problémy. Moje anamnéza zní: 15. týden těhotenství, tvrdnutí břicha, permanentní zvracení, porucha příjmu potravy, dehydratace organismu, atd.

A jelikož už na mě nefungují nemocniční terapie, je zcela evidentní, že zakopaný pes bude v psychosomatice. Tu jsem se snažila rozklíčovat s psycholožkou, na kineziologii, a nakonec dnes večer s kamarádem léčitelem Markem.

Už se muselo něco ukázat. Chtělo to ven jako můj žaludeční obsah, jen jsem to nedovedla popsat. V těhotenství na nás působí nejen hormonální změny, ale i psychika odkrývá věci daaaavno zakopané.

V kineziologii nás to dovedlo k holčičce asi 5 let staré. Vynořila se mi vzpomínka ze zahrady u prarodičů. Jeden letní den … praděda sedí na bílé židličce a sleduje nás 3 sestry, jak se koupeme v bazénku. Plavky má jen nejstarší.

Ta vzpomínka byla celkem příjemná. Slunce, voda. Milující děda… Rodiče tam nejsou, ani ty dvě čarodějnice (babi a její sestra), které mě odmala neměly rády. Tak bych je nazvala teď. Jako malá a plná respektu jsem neměla názory. Jen hluboko potlačené křivdy a bolesti, které jsem nesměla dávat najevo.

To se přece nedělá!!!

Jediná vzpomínka byla, že nejstarší sestra dostala lentilky a jedla je pod starou hruškou. Ocucávala z nich barvu, pak je rozpojila, až jí zůstala v ruce cukrová skořápka a čokoládu vylízala. Dvě prázdné ocucané skořápky jedla až nakonec. Děda si všiml, že byla lakomá a nechtěla mi dát, tak na ni zavolal (byl to můj hrdina), aby mi dala taky, a ona mi dala jednu tu ocucanou, bezbarvou skořápku.

Byla jsem tak vděčná, že jsem ji snědla a spokojeně utíkala do bazénku. Toť kineziologie.

Pracovalo se tam na neschopnosti postavit se sama za sebe.

S Markem jsme popsali pocity další.

„Popiš mi emoce ke tvému partnerovi …. emoce …. emoce…

Jdi hlouběji… To není emoce!“ Jdu tedy dál a hlouběji ….

Strach! „Waaaw, výborně! Jdi dál.“

Smutek…. Jsem malá. Otec i matka mě často bijí.

Počůrávám se. Koktám… Bojím se počůrat i mluvit, protože budu koktat. Nikdo mě nemá rád.

„Popiš mi to dál!“ …

Oni mě nenávidí! A já … nenávidím je! Chci se zabít, chci umřít. Nechci takové rodiče! Oni mě stejně nechtěli. „Waaaaaw, výborně!“ volá Marek, a já zvracím a brečím zároveň.

Poblila jsem se z vlastního zjištění, jak staré a neznámé emoce jedné malé holčičky můžou zkomplikovat život dospělé ženě, matce v očekávání! 12 kg dole a zjištění takového kalibru.

„Nenávidíš ženy, moje drahá! Pohrdáš jimi! Zahoď všechno to, co do tebe vštěpovaly všechny ženy ve vašem rodu. Znič to rodové prokletí! Osvoboď všechny ženy ve vašem rodu. Tvá matka to dostala od své matky a ta zase od své. A vy sestry si to taky nesete – proto raději rodíte syny! Obrovská ženská zátěž!“

Sleduju, jak nemůžu ženy ani vystát. Ale nejen podprahově, ale i vědomě. V práci ženský kolektiv úplně na hovno. Bývalá od manžela mě nenávidí. Se ženami si moc nerozumím, spíš na ně žárlím, srovnávám se s nimi, necítím se dost dobrá, nemám se ráda. A přitom ty ženy, co mi projevily nenávist, mi jen nastavují zrcadlo k tomu, jaká jsem skutečně uvnitř. Jsem shnilá.

… Jsem jako ty, Mami. ….

Neměla jsi se od koho naučit lásku a respekt k ženám, a to jsi nám předala. A já už to neunáším. Už tu tíhu nemůžu dále nést. Tvrdne mi děloha a už to chce něco zlomit!

Musím a budu pracovat na své nenávisti k ženám a na svém pohrdání ženami. A já si vždy myslela, že nenávidím muže, a ono to bylo úplně vedle! A pochopila jsem: Jak můžu chtít, aby mě měli rádi jak muži, tak ženy, když primárně je ve mě nenávist, která je navenek zakrytá maskou lásky a pokory? Odmítám v tom dále pokračovat!

Jsem ráda, že jsem to pojmenovala. Snědla jsem rýžový chlebíček a nevypadá to, že by měl jít ven. A ano, strávím a zpracuju tu nenávist a pohrdání prevzaté naším ženským pokolením. Zlomím to jak u sebe, tak u nás všech.

Ale pro teď začnu u sebe. Nejde tu jen o mě, ale o mé dítě, o tu čistou duši, která se mi chce narodit. Vybralo si mě za matku a já mu chci být mámou láskyplnou, bez nenávisti a pohrdání. Možná je to dlouhá cesta, ale věřím že se nám to spolu povede.

A mé staré křivdy, nenávist a pohrdání rozdrtím na prach a poprosím vítr, aby je rozfoukal do ztracena…

Drž mi pěsti, Mami. Asi to nebude úplně snadné, ale určitý úspěch už je i to, když se problém pojmenuje. Už teď nastávají změny!!!

Děkuji Marečku…“

 

Děkuji za možnost sdílení anonymní pisatelce, klientce Marka Ščotky 🙂 

Pokračuj ve čtení
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru