Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Já, Matka.

 

„14. června 2014

Má dcero milovaná. Ráda bych se ti svěřila se svými pocity. Týká se to i tebe.

V naší společnosti je znám fakt, že mateřství je, nebo by mělo být, naplňujícím životním cílem každé ženy a ty, které zasvěcují svůj život kariéře nebo jiným cílům, jsou stále drtivou většinou populace za svůj postoj odsuzovány a považovány za divné.

Dlouho jsem se s těmito „divnými“ ženami ztotožňovala, jelikož jsem konečně po mnoha letech nalezla sama sebe v pracovní oblasti a byla jsem šťastná, že si plním své životní sny. A nejen to.

Při každém zjištění, že jsem těhotná, jsem kdesi uvnitř prožívala hluboké zklamání, necítila jsem se na mateřství připravena a Vesmír to zařídil tak, aby byla má čtyři těhotenství z pěti neúspěšná. Buď se jednalo o mimoděložní, nebo zamlklá těhotenství. Přátelé a známí se vždy podivovali nad mou rychlou psychickou regenerací a nad tím, jak to lehce zvládám. Navenek jsem se tvářila smutně, ale uvnitř jsem si oddechla. Vzápětí jsem si však vyčítala, co jsem to za ženu, která odmítá mít děti.

Až nyní, po mnoha letech, tuto pravdu a postoj přiznávám a nebojím se o nich hovořit.

Po čtvrtém, opět neúspěšném těhotenství jsem už o dítěti nechtěla ani slyšet, ale nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Bála jsem se, že mě okolí odsoudí a budu považována za tu „špatnou“ i poté, co jsem už začala vykonávat svou terapeutickou praxi. Vždyť bych měla jít druhým ženám příkladem!

Vedla jsem veliké vnitřní boje a až díky regresní terapii jsem si později uvědomila, odkud pramení mé bloky a postoje. Nejenže jsem si prošla několika minulými životy a následně zjistila, že jsem děti z určitých důvodů nejen odmítala nebo jim ubližovala, ale také jsem se rozpomenula, že jsem si jako dítě ráda hrávala především s auty a panenky jsem odmítala. Už jako malá jsem toužila po klidu a po tom, aby byla veškerá pozornost věnována mně a ne mým sourozencům.

Když mi má matka ve čtrnácti letech sdělila, že čeká další dítě, mého třetího sourozence, vynadala jsem jí a vyřkla jsem větu typu, že více dětí mají jen „socky“ a „cikáni“.

Mého mladšího bratra jsem dlouho nedokázala přijmout. Protivil se mi jeho pláč, neustálé vyžadování si pozornosti, a protože jsme se o něj se sestrou musely starat, dělala jsem to pouze z povinnosti a zapřísahala se, že já děti nikdy mít nechci.

Také častý výrok mého otce mě v tom jen podpořil. „Vždycky jsem chtěl mít jen jedno dítě, jedináčka, a dát mu všechno. Kdyby to bylo jen na mně, tak mám pouze tebe, ale mamka chtěla další děti a nechal jsem se vždycky přemluvit.“

 

Dětem jsem se doslova vyhýbala a pohled do kočárku byl pro mě odpuzující. Všechna mimina byla pro mě stejná a na obtíž. Jakmile se mé kamarádky rozplývaly při pohledu na jakékoliv malé dítě, já raději otáčela hlavu jinam, nebo jsem odcházela.

 

Když jsem však otěhotněla popáté, měla jsem za sebou prudkou životní etapu, velice hlubokou, která v mém nitru mnohé zlomila, a cítila jsem, že tentokrát se matkou stát opravdu mám. Přišlo přijetí a poprvé jsem se opravdu těšila. Nic jsem neřešila a jen tak byla a plynula.

Těhotenství s tebou jsem měla vcelku klidné, porod dlouhý, těžký, přesto šťastný a naplňující. Avšak po celou dobu těhotenství jsem trpěla nespavostí, spala jsem po hodinových etapách, přerušovaně a poslední tři měsíce před porodem téměř vůbec. Měla jsem mnoho energie, neustále jsem něco tvořila a také pracovala.

S tvými prvními pohyby jsem vnímala, že jsi velice aktivní a živá. V pokročilém stádiu těhotenství jsem zažívala neustálý tlak a šimrání v okolí močového měchýře a bývalo to mnohdy k nevydržení. Zlobila jsem se na tebe a domlouvala ti. Pomáhala jen hudba a tak je tomu i dodnes. Když pláčeš nebo trucuješ, zpívám ti. Jedině tak se zklidníš.

Na jednom z ultrazvukových vyšetření jsem se dokonce ptala své lékařky, co to tam neustále provádíš, a ultrazvuk odhalil a potvrdil, že jsi velice činorodý jedinec a své končetiny máš neustále v pohybu. To ti zůstalo dodnes. Ruce nenecháš v klidu ani ve spánku, pořád s nimi pracuješ, hýbáš, otáčíš a tzv. s nimi něco „šuchláš“.

Po porodu v mém životě nastalo peklo. Byla jsem celá bolavá, s dvaceti kily navíc, hemeroidy, sotva jsem stála na nohou a navíc jsem trpěla poporodní depresí, která trvala půl roku. To, že jsem si prošla depresí, na to jsem přišla až mnohem později. Nebýt mých rodičů a sestry, ocitla bych se buď v blázinci, nebo ve vězení.

Opravdu jsem prožívala hrozné stavy. Ženy, které si prošly touto silnou hormonální změnou a zažívaly silné emoční zvraty a stavy, vědí, o čem mluvím a píšu. Nejen, že jsem téměř „opět“ nespala, protože jsi spávala po dvacetiminutových intervalech, ale tělo a duše trpěly neskutečným způsobem a tebe jsem chvílemi silně nenáviděla. Přesto nějaký vnitřní láskyplný pud nedovolil, abych ti jakkoliv ublížila. Zlobu, zlost a lítost jsem však otáčela proti sobě a své stavy jsem si vyčítala.

V době těhotenství a po porodu se také protříbil okruh mých kamarádek a zůstala mi pouze jedna, ve které jsem měla a stále mám velkou oporu. Ta mě chápala a měla se mnou soucit.

Ostatním rádoby přítelkyním vadilo, že jsem se v době těhotenství uzavřela, nechtěla řešit jejich problémy a dovolila jsem si sobecky myslet pouze na sebe, anebo nezvládly mou poporodní depresi a vztahovou krizi, kterou jsem v té době velice silně emočně prožívala, a došlo z jejich strany k odsudku a následně k úpadku našeho přátelství.

Má přímočarost a emoční labilita způsobila stržení masek a potvrdila, že v krizi poznáš přítele. Neměla jsem jim to za zlé, ale také jsem necítila potřebu jim cokoliv vysvětlovat.

Když se ohlédnu zpět, prožívala jsem doslova očistec. Emoce létaly nahoru, dolů, vnitřní napětí bylo tak silné, až jsem chvílemi myslela, že exploduji. Klouby a záda byla bolavá, po trsech mi vypadávaly vlasy, dásně krvácely, zuby se kývaly a spánkový deficit byl obrovský.

Tento stav se však jako mávnutím proutku proměnil jednoho dne, když jsem si uvědomila a snažila se v sobě přijmout fakt, že ti nemohu a ani nechci obětovat celý život. Řekla jsem si stop a dořešila jsem i svůj starý, nefunkční partnerský vztah s Daliborem. Odpoutala se od závislosti na něm a nechala ho jít si svou cestou. Alespoň jsem si to myslela.

Uvolnila jsem tím cestu k něčemu, někomu jinému a jsem za to velice ráda.

A také jsem začala pomalu a po troškách pracovat. To mi velice pomáhalo. Uvědomovala jsem si, že mám-li být šťastná, měla bych propojit mateřství s prací, a tudíž s vnitřní spokojeností, jelikož má práce je pro mě také naplněním. Nikdy však neurčím žebříček pořadí mých priorit a hodnot, jelikož neexistuje. Existuje rovnováha, na které neustále pracuji, a vím, že když jsem spokojená a šťastná já, jsi i ty. A tak to je.“

Více se dočtete v knize Vztahová sinusoida – Příběh pro Jasmínku, kterou si můžete objednat také ZDE: http://knihy.abz.cz/prodej/vztahova-sinusoida-pribeh-pro-jasminku

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru