Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Je mužská energie bořivá a ženská tvořivá?

„Tato žena vybojovala tisíc bitev a stále stojí. Vybrečela tisíc slz a stále se směje. Byla zlomená, zraněná a podvedená, ale i přesto kráčí vpřed. Směje se nahlas a žije život beze strachu.

Miluje naplno a je krásná. Tou ženou jsi TY.“ (Autor neznámý)

 

Mám v sobě spoustu otázek a ptám se sama sebe. Je mužská energie bořivá a ženská tvořivá? Zamyslel se někdy někdo nad tím, jak to ve skutečnosti je s mužskou a ženskou energií? A jak s tím může souviset, že je na světě tolik utrpení a bolesti? Co způsobuje tuto odvrácenou stranu mince?

Kde se v dávné minulosti stala chyba? Je opravdu muž destruktivní a žena tvořivá? Je tato dualita ve Vesmíru přirozená? Nebo je dualita přítomna pouze na této planetě? Ve hmotě. Jako duše jsme bezpohlavní, tak proč až v hmotě, tedy v tělech, jsou tak výrazné rozdíly? V mužské a ženské energii?
Už po mnoho staletí bylo ženám ze strany mužů, především představitelů církve a jiných náboženství, a to se velice ctilo, vtloukáno, že jsou méněcenné, podřízené mužům, musí je poslouchat, jsou jejich majetkem a muži si mohou s nimi dělat, co sami uznají za vhodné. Dle některých náboženství již v ráji svedla Eva Adama a nyní za svou hříšnost musí pykat. Žena měla váhu pouze tehdy, pokud muži rodila syny, dívky neměly žádnou hodnotu. Byly neužitečné a na obtíž.
Jak povrchní názor. Opět dogma, které přetrvává dodnes.
Přitom žena jako taková je dárkyní života, je nositelkou lásky, něhy, mírnosti, pochopení, laskavosti a empatie. Většinu žen mateřství učiní nejen celistvou, ale zcela milující.
Když se ohlédneme do období raného středověku, chlapci z vyšších vrstev měli na výběr pouze ze dvou cest.

Buď se dali na cestu rytíře či panovníka a byli vychováváni tvrdě již od útlého věku.
A druhá možnost jejich životního směru byla cesta duchovního, mnicha, kněze atd.

Všem mužským jedincům byla v útlém věku mateřská láska odpírána a pobývali u svých matek minimálně. Stávaly se z nich stroje, bez citu, jemnosti, lásky, empatie či pochopení. Pak nebylo divu, že jim nečinilo problém plenit města a vesnice, znásilňovat ženy, zabíjet je i děti. Ve válečných taženích se drtivá většina mužů neštítila ničeho. Táhla je síla po pomstě a tvrdé odplatě. Byli plní vnitřního hněvu a zlosti a touhy po moci a majetku.
Ti, kteří se ubírali duchovní cestou, nebyli o nic lepší. Žena byla pro ně pouhá rouhačka, pokušitelka a hříšnice. A církevní inkvizice toho byla důkazem. Zbavovali se chytrých, moudrých a uvědomělých žen. Potřebovali ovce, stádo, lidi vystrašené a poslušné. A tyto sebevědomé a rozumné ženy se jim nehodily do krámu.
A tehdejší nízká společenská vrstva složená z rolníků, sedláků, řemeslníků atd. nebyla na tom o nic lépe. Ženy rodily jedno dítě za druhým, dřely na poli či v domácnosti a na dělbu lásky pro svých mnoho potomků nebyl prostor ani čas. A mnohé ženy to ani neuměly, jelikož samy tento stav neprožily.
A to zmiňuji pouze dávná nastavení a programy v našich společenstvích, zejména evropských, které se nesou po generace dále. Raději nemluvím o muslimských a jiných kulturách. Tam láska zcela vymizela. Je zakazována a trestána.

Avšak někde na počátku se chybička vloudila. Nebo snad ne?
Pochopila jsem, že za vším negativním nestojí muž sám, ale především žena, matka. My ženy utváříme muže. My ženy máme právě ty zbraně, které, pokud jsou používány moudře a láskyplně, mohou dokázat zázraky a zažehnout i to nejledovější srdce. Vše začíná od matek. Od nás. Od žen. Ať už rodíme syny nebo dcery.

Pokud se však mužům, chlapcům nedostává pohlazení, povzbuzení a zdravé lásky, jakou cestou se dají? Jak se může muž naučit milovat? A jak může milovat? U nás žen je to jiné, nás mnohdy zjemní mateřství. Ale co u nich? Budou si kompenzovat nedostatky mateřské lásky mnohými způsoby. Od dokazování si formou sportů, přes násilí psychické, fyzické, na okolí, na ženách, na dětech, až po touhu po moci, slávě a penězích. Všude kolem nás jsou „zdárné“ případy. A věřím, že pokud by došlo k podrobnější lustraci jejich prenatálního vývoje a dětství, absence lásky a citu tam zcela jistě bude. Věřím, že neláska, strach, tlak, stres, nejistota a nedůvěra byly a jsou hlavními životními faktory matek těchto jedinců.
Pak je zde další extrém, a to láska opičí, přehnaná a sobecká. Matka si ze svého syna učiní potencionálního partnera, vzhlíží k němu jako k Bohu, ať už jí lásku opětuje či ne, a běda, když se k jejímu potomkovi přiblíží jakákoliv jiná žena.
I mezi takovými jedinci pak bývá spousta despotů, deviantů nebo vrahů. Matky je svou láskou dusí. Otázkou je, proč si z nich matky učinily své partnerské modly. Samy totiž vztahy s partnery nemají v pořádku.

Ženy se všeobecně dožívají vyššího věku než muži. Zvládnou toho mnohem více než oni. Dokážou dělat několik věcí najednou, lépe snášet fyzickou i psychickou bolest. Jsou více intuitivní a emotivní. Muži jsou silní navenek, ale ženy uvnitř. Drtivá většina mužů potlačuje své emoce, zakazuje si city, protože tak se to má. „Brečí jenom ženské, kňourají jen ženské. Ty jsi chlap, tak se vzchop!“ slýchávali často z úst svých dědů a otců.
A tato síla slov dokáže divy.

Žena je tvořitelkou a stvořitelkou všeho živého a dává nový život. Žena prochází měsíčními cykly, dochází u ní k tzv. vnitřní transformaci, jakési energetické obrodě. V případě mužů to tak není. Tam je neměnnost, vše zůstává stejné.
Ženy na sobě více pracují, kdežto u mužů je duševní růst pomalejší.
Muž se už po staletí řídí svými tělesnými pudy, touhou po moci, penězích a slávě.
Muž je sebedestruktivní. Muži páchají více sebevražd. Zaviní mnoho nehod na silnicích. Vždyť i adrenalinový sport je sebedestruktivní záležitost. Příkladem jsou tomu motorkáři. Co se v mužích na tzv. silných strojích odehrává? Proč si potřebují dokazovat svou sílu a jejich touha po adrenalinu je natolik silná, že převálcuje zdravý respekt a úctu k životu.

Je všeobecně známo, že už jako miminka a batolata jsou chlapci vůči dívkám opožděnější. Zatímco dívky jsou většinou živější, dříve jim rostou zoubky, dříve chodí, mluví, chlapci si dávají načas a jsou pohodlní. Ve školním věku se však karta obrátí a jakoby chtějí vše dohnat. Opět silou.

Občas ke mně na regresní terapii přicházejí i muži. Zejména tací, kteří si prošli sebedestruktivní fází. V terapii se dostávají do minulých životů, kde se již tato destrukce projevovala, a rozpomínají se, jak už kdysi ubližovali sami sobě. Nechali se najímat jako žoldáci, bojovníci, gladiátoři, zaprodávali se do služeb moci. Nikdy v tom však nenašli naplnění. Když se pak dostali do života ženy a prošli si vzpomínkou na naplňující ženství a mateřství, mnohé se v nich pohnulo. K dobrému. Zjemněli. Je úžasné vidět tuto proměnu. Jejich energie se vyrovnala.

A to je přesně ono. Vše má být v rovnováze. Mužská energie má být rovna té ženské. Jak u žen, tak u mužů.
Mnoho z vás nyní může namítnout, že i mezi ženami jsou také sportovkyně. Taktéž vražedkyně a mnohdy dokážou být daleko krutější než muži. Ano, a opět jsme u toho. U těchto žen právě převažuje mužská energie. Je natolik silná, že dokázala přebít tu jemnou, ženskou. Obě energie mají být používány zdravě a moudře.

Věřme, že se historie přestane opakovat.
Povzbudivé pro nás je, že drtivá většina současných „probuzených“ žen jsou většinou ty, které chtějí pokračovat v cestě, kterou kdysi započaly, a nebylo jim umožněno pokračovat dále.
Jejich úkolem je ukazovat směr nejen mužům, ale i ženám, které se bojí vymanit ze zastaralých mnoha-generačních negativních programů. Být příkladem a důkazem toho, že lze přivádět na svět syny a dcery beze strachu. Ukazovat ostatním cestu pochopení, soucitu a empatie. Cestu lásky.

 

Muži mají strach, proto přecházejí do útoku. Bojí se, že přijdou o svou mužskou pozici a roli, která jim byla po staletí a generace vštěpována.

Krásně a výstižně to vyjádřil v tomto úryvku Petr Václavek, autor článku „Cesta divoké ženy“.

„Záměrem současné globální kultury vždy bylo a stále bude udržet divokost a přirozenost ženy na uzdě. Protože jedině tak naše nemocná kultura přežije, aniž by se musela nějak zásadně změnit. Jste to vy, ženy, kdo se musí pustit. My na to nikdy nebudeme mít kuráž. My se vás jen budeme pořád dokola snažit udržet tam, kde jste, a dávat vám pocit závislosti a bezmoci. Oslabovat vás celý život tím, že z vás budeme dělat matku, manželku, milenku, dceru, manažerku – jenom ne proboha bytost, která začne cítit své tělo a snít o své volnosti. Každá žena, která si začne uvědomovat, jaká ohromná síla se v ní ve skutečnosti skrývá, je obrovskou hrozbou pro naši macho pevnost. Anebo konečně nastal čas pro Dalajlámova slova o tom, že: ‚Svět bude zachráněn ženou ze Západu‘? Kéž by.“

Ukázka z knihy Vztahová sinusoida – Příběh pro Jasmínku

Knihu si můžete objednat např. zde: http://knihy.abz.cz/prodej/vztahova-sinusoida-pribeh-pro-jasminku

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru