Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

MIKULÁŠSKO–ČERTOVSKÉ TRAUMA

V mé praxi často narážím na den, který je pro většinu dětí velice choulostivý. A pro mnohé z nich se vzpomínka na tento přežitý církevní svátek stala jejich dlouholetou noční můrou.

Stará tradice poukazující na existenci nebe a pekla. Půjdeme-li do hloubky smyslu této tradice, kdy se mnoho rodin připravuje s radostí na příchod Svaté Barbory nebo Mikuláše za doprovodu zlých čertů, tak je to spíše mnohdy k pláči.

V týž večer uroní nespočet slz mnoho křehkých dětských duší. Nechápajíc a pod palbou otázek svatého Pána s dlouhými vousy, zda byly celý rok hodné a při pohledu hrozících pekelných mužů s řinčícími řetězy a přichystanými pytli, raději potichounku pípnou na souhlas. Poté s uplakanou tvářičkou tiše odrecitují básničku a třesoucí ručkou si odeberou pytlík se sladkostmi. Metoda cukru a biče. Ano, přesně tak funguje naše společnost. Nebudeš-li zlobit a budeš poslušný a mlčet, budu tě mít rád.

Mé dětské vzpomínky na prosincovou národní tradici jsou také docela choulostivé. Už od samého rána jsem věděla, co mě čeká. Když přišla večerní Mikulášská chvilka, zalezla jsem si pod gauč, aby mě nikdo nenašel. Není divu, po předchozích zkušenostech, pamatujíc, jak můj otec popichuje vesele čerty:

„Odneste si ji sebou!“

Na jeho popud radostná smečka vesnických přiopilých pekelníků mě urputně rvala do pytle. Naštěstí mě uchránili mí prarodiče. Živě si vzpomínám, jak má babička klouzala po sněhu v papučích až k brance a rvala mě čertům z jejich spárů.

Otec se smával: „Ty jsi mi ale posera!“

„Jsou to jenom převlečení lidé,“ hájili se rodiče, když můj vzlyk neustával. Pak mě ukonejšili kopami sladkostí. Už jsem si je nikdy pořádně nevychutnala. Každé sladké sousto bylo pro mě spojeno s tou trpkou vzpomínkou. V mém nitru vznikl chaos, vyvstaly tiché otázky a zloba.

„Proč to ti dospělí lidé dělají? Proč nás děti musí strašit? Měli strašit sami sebe, vždyť oni zlobí více!“

Není divu, že mnoho dětí mívá po tomto zážitku noční můry.

 

Jedné mé téměř padesátileté klientce se na regresním sezení vybavila traumatická vzpomínka také na jeden Mikulášský večer. Její příběh téměř připomínal ten můj. Když se rozvzpomínala, třásla se po celém těle, vzlykala a nadávala na všechny ty nebeské i pekelné postavičky, včetně svého otce. Tu noc se pomočila a vysloužila si ještě řádný výprask, se slovy:

„Vzmuž se a nedělej ze sebe fňuknu!!“

Tak se stalo. Potlačila veškeré city a vzmužila se na tolik, že energie její vnitřní ženy byla téměř neviditelná, zato energie vnitřního muže markantní. Ač hodná a láskyplná, své mužské protějšky doslova odpuzovala sebejistým, až mužským vystupováním.

Bylo náročné probudit v ní opět ženu. I její vnitřní dítě velmi utrpělo. Neumělo se radovat, hrát, být spontánní a přirozené. Bylo stále ve střehu a mělo strach. Strach ze selhání, z nejistoty, ze sebe sama.

Na příběhu vidíte, co může tento jediný zážitek v malém bezbranném človíčku zanechat. Pro mnohé bezvýznamný, normální den se pro jiné může stát dnem strachu a děsu.

Strach. Ano, naše společnost je hnána strachem. A svátek je církevní. A čeho chtěla dosáhnout církev? Poslušnosti. „Pohrozíme lidem peklem, udržíme je ve strachu a budou nás následovat.“ Tento přístup se stále opakuje, není pak divu, že je dnešní společnost doslova prostoupena strachem. „Já trpím strachy, tak se o ně podělím se svými dětmi a vnuky. Povedu je zase ke strachu.“

Proč tedy musíme děti traumatizovat zlými postavičkami přicházejícími z pekla? Dobře víme, že peklo si tady na zemi děláme pouze my sami. Je tedy zapotřebí ho ještě více šířit a nahánět strach? Pokračovat ve stejných postojích a programech jako generace před námi? Nestačí, že už my jsme plní strachu a traumat?

Mnohé rodiny se brání slovy: „Ale on tak zlobí, a čert a peklo na něho zabírá, není s ním jinak k vydržení.“ A co takhle zamyslet se – není chování Vašeho dítěte jen odrazem Vašeho vlastního nitra?

 

Často mi píší matky o problémech se svými hyperaktivními a nezvladatelnými dětmi. A v domnění, že by jejich dítěti pomohla terapie, vždy odepisuji jedno a to samé. Začněte u sebe. Vy potřebujete sezení, Vaše dítě ne. To potřebuje klidnou a vyrovnanou matku.

V další řadě se často obhajují, jak jsou na své ratolesti hodné a jak se s manželem snaží dělat pro ně maximum, přesto si jejich potomek stále dělá, co chce. Jsou z toho vyčerpaní a na nervy.

Většinou na základě osobního sezení zjišťuji, že na nervy musí být především jejich dítě a ani se mu kolikrát nedivím, že na sebe proto upozorňuje a zlobí. Z matky, která od pohledu působí mile a samou láskou by své dítě snědla, lezou v regresi negativní potlačené emoce jako je vztek, hněv, žárlivost, odsudky, nepřejícnost, nespokojenost.

Ještě stále se podivujete, proč je Vaše dítě problémové a trpí například alergií? Nejde „náhodou“ o alergii na své rodiče a na celý svět?

Není však v mé kompetenci někoho soudit či posuzovat, jsem pouze tichým pozorovatelem a přistupuji ke každému klientovi s pochopením a láskou. Vím, že rodiče těchto hyperaktivních dětí dostaly do vínku opět programy svých rodičů a ty se přenášejí z pokolení na pokolení.

 

Proč nevtiskneme do starých tradic svého nového, vlastního ducha? I to nás v podstatě vybízí k určité změně, stejně jako ke změně našeho myšlení a postojů. Začneme-li u kořene, věřím, že to změna jednou prostoupí i poslední větvičku a list.

Ovšem změna nepřijde sama od sebe s velkým třeskem, magickými daty či světelnou vlnou. Změna bude plynulá a v souladu s vesmírnými zákony. Opravdová změna může nastat jedině tehdy, až všichni proměníme svá slova v čin.

 

Ukázka z knihy Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše, Ester Davidová 

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru