Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Nadváha.

Příběh Lucie 

Osobnostně velice temperamentní, aktivní a sebevědomá žena. Tedy na první pohled. Rozešla se právě se svým partnerem. Jejich vztah ztroskotal na mrtvém bodě. Lucie na sobě již nějakou dobu docela intenzivně pracovala, zatímco její partner se nechtěl hnout z místa. Byl jí spíš přítěží než oporou. V životě si Lucie prošla mnohými lekcemi.

Trpěla neustálou nadváhou. Její stravování bylo velice nepravidelné a když se v jídle rozjela, nevěděla kdy přestat.

Další její slabinou byl nedostatek sebelásky. Nebyla schopná přijmout sebe sama a ani své tělo.

V minulosti měla sebedestrukční tendence a brala drogy. Stavěla se do role muže a musela si za každou cenu neustále něco dokazovat a být dominantní. Byla více mužem než ženou. Podvědomě si vybírala muže s ženskou energií. Ona byla tím mužem, který vše řídí, zařizuje, organizuje i plánuje.

Před dvěma lety porodila chlapečka, který zemřel pár dní po porodu, měl těžkou srdeční vadu a ona si uvědomovala, že nebyl dostatečně připraven na život v tělesné formě. Lucie chápala celou podstatu tohoto tragického konce svého dítěte. Podvědomě cítila, že duše jejího dítěte k ní opět přijde, až bude připravena. Narodilo by se do chaotických podmínek. Potřebovala na sobě ještě zapracovat a především pochopit.

V době, kdy píši tyto řádky, je Lucie opět těhotná a cítí, že se dušička jejího dítěte opět vrátila, již připravena do daleko lepších podmínek.

Neztratila naději a dále na sobě pracuje. Mám z ní velikou radost.

Absolvovala již v minulosti jiné terapie a také přečetla mnoho knih, ze kterých čerpala informace. Zkusila také jednu ,,regresní” terapii, ale netušila, že se svěřila do rukou amatérů a jakmile se pod jejich vedením dostala do minulého života, dotyční terapeuti se vylekali a sezení okamžitě ukončili. Luciino podvědomí vypustilo informaci, která nebyla bohužel zpracována.

Potřebovala vším projít znova. Otevřít, pročistit a uzavřít.

Jako varování po této nezdařilé terapii bylo, že třikrát málem skončila pod koly kamionu. Tyto situace jí měly před něčím varovat, souvisely opět také s minulým  životem, který se jí na onom nezdařilém sezení objevil. Viděla se ležet na zemi, zřejmě jako nějaký rytíř či bojovník, a všude kolem ní pobíhaly koně – málem jí ušlapaly.

Dále se nedostala, jelikož pánové, kteří ji v regresích vedli, nevěděli jak postupovat, neměli ještě s minulými životy žádné zkušenosti. Takzvaní regresní terapeuti evidentně vůbec nechápali podstatu a fungování této terapie.

Není divu, že spousta lidí má již velkou nedůvěru k jakýmkoliv dalším technikám a terapiím. Tito lidé nemají zřejmě sami sebe postavené na svém „duchovním“ základě a nedozráli k této činnosti přes své vlastní úsilí práce na sobě, ani přes své vlastní prožitky.

Tímto netvrdím, že se stavím do role dokonalého terapeuta, ale pokud bych si sama neprošla v životě dlouhou cestu na základě svých vlastních prožitků, tuto práci bych určitě nedělala.

Je to o dozrání a pochopení. Pochopení do hloubky. V další řadě o pokoře. A totéž potřebovala řešit i Lucie.

Pokora. Tohle slovo jí v jejím životě chybělo. Pokora k druhým i sama k sobě. Odtud pramenila spousta dalších problémů. Jak sama tvrdila, ušla už kus cesty a také mě o tom přesvědčila.

V minulosti byla velkou egoistkou, neustále musela mít navrch, být středem dění a pozornosti. Jakmile nebylo po jejím, zuřila a vinila ze svých nezdarů okolí. Nešetřila silnými slovy.

Stavěla si kolem sebe zdi a hradby, aby za nimi schovala svou nedůvěru k sobě. I svou nelásku.

S uvolněním neměla problém a okamžitě navázala na minulý život z nezdařilé předchozí terapie.

,,Ležím na zemi, v brnění.. Koně, kolem mě je spousta koní, běhají sem a tam, na jezdce nevidím, protože ležím nějak pokroucená a nahoru nedohlédnu. Jsem asi o něco opřená, cítím velkou bolest v hrudi, umírám.“

Vracím ji zpět v téže životě do dětství.

Pokračuje: ,,Žijeme v chudobě, v malé chalupě, je to na území Říma, otec je často na cestách, nevím co dělá, matka je silná a přísná žena, cítím se odvrhnutě, cítím manipulaci ze strany matky, je hodně dominantní, musím si její pozornost zasloužit. Uvědomuji si souvislosti s tímto životem. Já dělám totéž. Dominuji, chci mít navrch. Přitom to tam na ní odsuzuji. A odsuzuji to i na své současné matce. Je to hodně podobné. Hraji si s kamarády venku, máme dřevěné meče a bojujeme, jeden chlapec mě porazil, nesnesu prohru, aha a to ani v současnosti ne, urazila jsem se a jdu domů, matka pro mě nemá pochopení. Čím jsem starší, tím se mi více vysmívají, jak vypadám, mám velké a silné tělo, škaredou tvář. Lidé na mě pokřikují, já na ně plivu a nadávám jim sprostě. Dostávám se do služeb krále a budu v čele jeho armády. Chystá se válka a já mám řídit tu bitvu. Hnusím se ženám a opovrhuji jimi, když nějakou mám, tak ji biji a dělám jim hnusné věci.

Jsem silný bojovník, musím tu bitvu vyhrát, za každou cenu musím, zakládám si na respektu a budím v lidech strach, porazila jsem hodně mužů a chci být nejlepší.“

Tato slova vyslovovala opravdu velice sebejistě a tvrdě. Tady se mnohé taky asociuje.

,,Potřebuji si zvednout sebevědomí tím, že mám nad nimi nadvládu.“

Vrací se do děje na bojiště a pokračuje ve vyprávění. ,,Sedíme na koních a máme před sebou štíty, bojujeme a pobíjíme nepřátele hlava nehlava, chci je za každou cenu porazit, mnoho jich také porážím.“

Najednou se odmlčí a prudce a hlasitě povzdechne. ,,Dostávám zásah do hrudi dlouhým kopím, padám z koně, je to na podzim, šestnácté století, je hodně sychravo, umírám opřená o nějaký strom, cítím úlevu, už mě nic nebolí, jdu nahoru, nahoru ke světlu, je mi dobře, moc dobře.“

Rekapitulujeme společně tento život a Lucie si uvědomuje spojitosti.

,,Chyběla mi sebeláska a já si to kompenzovala svou tělesnou silou, v podstatě totéž dělám i nyní a schovávám to za svou opět silnou schránku. Pokud není po mém, je zle. Ty kamiony mě měly varovat, protože pýcha předchází pád. Pokud bych se nad sebou nezamyslela, řítila bych se do záhuby. Skončila bych podobně.“

Její podvědomí volalo po osvobození se a uvědomění si sebe sama. Musí sama sebe přijmout, jaká je. Mít se ráda a neopovrhovat svým tělem. Svým ženstvím. Ona sama si své tělo vybrala. Korpulentní žena, ale uvnitř je malá Lucie, která musí vyrůst.

Pokračujeme dále.

,,Jsem na moři v malé loďce, mám velký hlad, už nemůžu dále, všude kolem mně je moře, potřebuji jídlo, všechno mě bolí, jsem vyčerpaný a unavený.“

Byla muž galejník na nějaké válečné lodi mezi dalšími otroky, kteří byli násilně odtrženi od svých rodin a museli se podvolit tehdejšímu vládnoucímu systému. Hladoví a bití museli sloužit a veslovat na velké lodi, která se stala jen další válečnou kořistí. Loď byla přepadena a osádka povražděna. Ona se však z lodě dostala. Dlouho bojovala s převrácenou malou loďkou a nakonec se jí podařilo člun otočit a nasednout do něj.

,,Trvá mnoho hodin, než se mi loďku podaří otočit. Nasedám. Jsem hodně zesláblý a hladový. Na lodi nám dávali velice málo k jídlu a mnoho z nás zemřelo na podvýživu a na slabost. Bože, já bych tak jedl, mám tak ukrutný hlad, že si to nikdo ani nedokáže představit. Mám strašné křeče, nedá se to vydržet.“

Nakonec umírá na vyčerpání organismu a hladem.

Sama si tento život rekapituluje.

,,Ty křeče mívám i teď, pak mám pocit, že toho musím hodně sníst a doslova se přežírám, jako by to byl poslední den mého života. Teď je mi to jasné. Moje podvědomí si tento program opět spustilo, tělo má strach z vyhladovění. Ani tuhle tělesnou schránku jsem si nevybrala náhodou. Udělala jsem si podvědomě ochranu, před krizí, která by mohla nastat. Cítím úlevu v žaludku. Je to neskutečné. A také radost, protože vím, že mi teď nic nehrozí.“

Přiznala také, že by měla změnit stravovací návyky a jíst pravidelněji a méně. Celý den se mučí hladem a pak se snaží vše dohnat, jako by jí šlo o život.

Lucie nebyla zdaleka první klientkou s problémovým vztahem k jídlu. „Léčila“ jsem také bulimii a anorexii. Vždy se přitom v příbězích daných žen zrcadlily problémy z minulých životů nebo z dětství. Byly mučeny, nedostávaly jídlo nebo dokonce hladem umřely.

Jedna má klientka v Anglii řešila podobný problém a dostala se do minulého života jako sedmiletý chlapec, který žil s otcem vysoko v horách. Sami dva, daleko od civilizace. Matka mu zemřela v útlém dětství. Stalo se, že otec jednoho dne odešel na lov a již se nevrátil. Ona jako malý chlapec po několika týdnech zemřela hlady. Byla zima, napadlo mnoho sněhu. Neměla možnost žádné potravy, jelikož zásoby došly a ona si nedokázala jídlo opatřit. Zemřela slabá, podchlazená, podvyživená. Pro nynější život se vybavila větší a silnější tělesnou schránkou a měla podobné problémy s jídlem jako Lucie.

Dostaly se jí odpovědi na její otázky a pochopila. V našem podvědomí se zakódovává mnohé a podvědomé strachy si také vytvářejí tyto reakce a obrany jako to bylo v případě Lucie.

Naše tělo pak reaguje na tyto spouštěče a dokáže se vybavit obranou třeba ve formě silně vypadajícího těla, aby předešlo podobným situacím, které se staly v minulosti. Je třeba si uvědomit, že zbavíme-li se strachu a pochopíme-li příčiny, nemusíme si tvořit zbytečné ochranné hradby. Důležité je ale také naučit se přijmout a milovat sám sebe takového, jaký jsem.

Dokonce i silný odpor k masu může být vyvolán příhodou z minulého života. Příkladem je má má kamarádka Ilonka.

Masu se vyhýbala již od útlého věku a v regresi jí její terapeut dovedl do fáze minulého života, kdy byla uvězněna v temné kobce a jedinou společnost jí dělala krysa. Přišel okamžik, který měl rozhodnout, zda pozře svého jediného přítele nebo zemře hlady. Zvolila si smrt. Proto její podvědomí reaguje na zvířecí maso jako na maso kamaráda.

Každý jsme individualitou a každý se svobodně rozhodujeme, co je pro nás dobré. Nekopírujme trendově ostatní, ale poslouchejme svůj vlastní vnitřní hlas a vedení. Řiďte se sami sebou. Vyhnete se nerozhodnosti a dalším problémům, které se na vnitřní nejistotu nabalují.

Ženy se mě často ptají, jak to dělám, že jsem stále tak štíhlá.

A já odpovídám.

„Naslouchám svému tělu, již od malička, odpovídám. Dám mu to, na co má chuť. Dopřeji mu klidně celou bonboniéru, ve dvě hodiny ráno. Bez pocitů viny. Mé tělo si samo si řekne, kdy má dost.
Je to stejné, jako když dítěti vezmete hračku, kterou jste mu před malou chvíli dali. Dítě nebude chápat proč. Bude plné emocí. Smutné nebo zlostné a vytvoříte v něm blok. Přestane vám důvěřovat.
Stejně se chová i vaše tělo. Přestane vám důvěřovat, bude zmatené a bude si s velkou pravděpodobností dělat ochranu a zásoby.

Ukázka z knihy Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky

Objednat si ji můžete také zde: http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=9802&action=kniha

 

 

 

 

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru