Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Rozhovor s Wahlgrenis. Terapeutkou, vědmou a autorkou knihy „Proč k nám miminko nechce“

 „Mám naději, že budu mít ještě někdy vlastní dítě? Co nám brání v početí, když jsme oba s manželem zdraví?“ Proč je můj partner ke mně poslední dobou tak odtažitý?Na spoustu stejných nebo podobných dotazů denně odpovídá Wahlgrenis, žena, o které mnozí z vás už určitě někdy slyšeli, možná jste ji i vy už někdy sami požádali o radu. S novým rokem často přichází spousta otázek, nejen ohledně partnerství, ale i plánovaného těhotenství. Na mnohé z nich jsme se Wahlgrenis zeptali za vás…

…………………………………………………….

Všichni vás oslovují Wahlgrenis. Vím, že jste vlastním jménem Renata, proč si necháváte říkat jinak?

Wahlgrenis je součástí procesu, který mi vstoupil do života dřív než tohle jméno. Prošla jsem si duchovním přerodem a od té chvíle už vnímám dění kolem sebe jinak. Když začal být můj duchovní směr čitelnější, pochopila jsem, že mé civilní jméno už s touto cestou neladí. Potřebovala jsem se odpoutat od všeho, co mě svazovalo. Pak přišlo jméno Wahlgrenis a jakmile se objevilo, tak jsem věděla, že je to to pravé. Nebylo o čem pochybovat. Až později jsem se dozvěděla, že slovo wahl je v němčině volba. Všechno do sebe zapadá. Písmeno g vnímám jako průchod jinam, cosi jako jing a jang, proces nahoře i dole, absolutní jednotu, a renis zase souvisí s mým jménem Renata.

 

Dnes úspěšně radíte mnoha lidem při jejich zatarasené cestě k otěhotnění, lidé se na vás obrací i v okamžiku, kdy se jejich partnerství ocitne na křižovatce. Jak jste se k tomu dostala?

Jako malá jsem si rozhodně nevysnila nic z toho, co teď žiji. Zvrat přišel náhle. Neobjížděla jsem kursy duchovních mistrů, nehltala myšlenky v chytrých knihách, jen jsem najednou nějak pochopila, že to, co mi vstupuje do života, má smysl. Své odpovědi na otázky druhých jsem nejprve jen zveřejňovala na internetu, a dlouho v sobě hledala odvahu, než jsem osobně předstoupila před posluchače. Jejich reakce mě mile překvapily, ta zpětná vazba byla úžasná. Docházelo k pochopení, problémy se dařilo řešit, lidé se uzdravovali, chápali svou cestu, a na svět přicházela první miminka.

 

Dokážete popsat, jakým způsobem se dokážete na člověka, který vás požádá o radu, napojit?

Slovo napojení působí divně. Pokud se na mě někdo obrátí se svým problémem, často hned vnímám, co se s ním děje, čím si prochází a co řeší. U ženy, která by chtěla otěhotnět, rozpoznám, jestli je už miminko blízko, nebo ne. Mohla bych hned začít mluvit, ale lidé si potřebují na něco sáhnout, proto pracuji s věšteckými pomůckami. Ty rozložím do určitého obrazce podle výkladu, který potřebuji udělat, a další informaci si přečtu.

 

To mě zajímá… Jaké věštecké pomůcky používáte?

Kdybych je měla všechny blíže popsat, nestačil by nám na to nejspíš ani celý časopis. Mám jich opravdu hodně. Všechny mi do života vstoupily za pozoruhodných okolností, zjednodušeně bych je mohla rozdělit na dvojrozměrné a trojrozměrné. S jedněmi se pracuje jako s výkladovými kartami – jen nemají klasický tvar, na který jsme zvyklí. Je to kruh, pak trojúhelníky, šestiúhelníky nebo neúplné čtverce.

 

A ty třírozměrné?

To jsou dřevěné hranoly a kostky s barevnými plochami. Každá moje pomůcka má své jméno, a nutno říci, že k nim i jednotlivě chovám velkou úctu. Cítím, kdy mám po jaké pomůcce sáhnout, rozumím informacím, které jejím prostřednictvím přicházejí. Vnímám je jako jistý překladový slovník, s jehož pomocí se mohu dostat k informacím, které jsou dosud zahaleny závojem tajemství.

 

Obrací se na vás i lidé, kteří řeší partnerské krize. Jaké podle vás děláme ve svých vztazích největší chyby?

V poslední době procházejí partnerské vztahy zvláštním přerodem. Tam, kde nebyly stabilní základy, nutně musí dojít a dochází k otřesům. Mnoho lidí začíná chápat, že oni sami jsou pro sebe nejdůležitější, nechtějí žít v pasti, ve lži. Láska má být maximální, bez zábran a otazníků. Žít v nefunkčních vztazích se ukazuje z dlouhodobého hlediska jako nemožné. Proto se právě nyní mnoho lidí z těchto vztahů, které nejsou založeny na lásce, osvobozuje a najednou v sobě objevují odvahu udělat krok mimo, začínají žít jinak, jinde, nově. Ptáte se na chyby, jaké děláme. Jako chybu vnímám zůstávat ve vztahu, kde vám není dobře, kde se vám z přítomnosti druhého člověka stahuje žaludek, kde vnímáte, že tady něco vadí. Pak je čas odpovědět si na otázku, jestli takhle chcete žít dál. K tomu nejsou ale žádné pokyny, tu pravou chvíli, kdy je třeba něco řešit, každý člověk pozná sám. Pak už obvykle o ničem nepochybuje, ta cesta se před ním otvírá jako by sama.

 

Jaký lék byste doporučila lidem, kteří se nedokážou smířit s odchodem svého partnera?

S láskou je to velice jednoduché. Ta totiž buď je, anebo není. Nic mezi tím neexistuje. Lásku není možné si na nikom vynutit. Odchází-li partner za hlasem svého srdce, je to jeho rozhodnutí. Tady by bylo dobré dokázat za všechno, co jste si s tímto člověkem prožila – za to hezké, ale i za to, co bolelo, poděkovat. Jakmile dokážete pochopit, že všechno je takhle v pořádku, zase můžete jít dál. Partner není plyšový medvěd, kterého si posadíte do křesla, a máte ho tam. Nikdy nic nemůžeme chápat jako neměnné a definitivní. I manželský slib je jen pro tu chvíli. Každý člověk se neustále mění, hodnotí, porovnává, potkává se s novými lidmi. Vztah mezi dvěma lidmi totiž není stav, ale proces. Všechno, co zažíváme, je dobré chápat jako zkušenosti, nic si nesmíme vyčítat. Všechno se děje tak, jak se dít má.

 

A co byste poradila člověku, který je šťastný a zamilovaný, ale někde uvnitř cítí jakýsi strach, že mu bude ublíženo? Jak se dá s touto nejistotou bojovat?

Strach je zbraň, které se snadno podlehne, a je jedno, jestli se týká nemoci, úrazu, nejistot v práci nebo v partnerském vztahu. Člověk, který si není jistý sám sebou, se potácí životem v obavách, co ještě dalšího může nastat, je jako list ze stromu, který je unášen podle toho, kam právě fouká vítr. Ptáte se na boj, jak se s tím dá bojovat. Tato slova nemám ráda, nepoužívám je. Krásné je, pokud se člověk přeladí na to, co je v životě radostné a motivující. Co si pustíme do podvědomí, to tam máme, je to jako počítačový program. I v životě by bylo dobré občas zmáčknout tlačítko DELETE.

 

Jak se díváte na nevěru? Je to podle vás podstatný důvod, proč ukončit vztah? Je monogamie člověku přirozená?

Nevěra, ale i monogamie jsou pouze slova, na která se můžeme dívat z různého úhlu. Záleží na tom, s čím do vztahu ti dva konkrétní lidé vstupují. Důvěra by měla být samozřejmostí, tak to obvykle ve svatební den bývá. Ale – jak už jsem zmínila – všechno se každou vteřinu mění. Člověk se může nečekaně potkat se svým osudovým protějškem. To je člověk, který s vámi může mít propojení z minulých životů, pak je najednou všechno jinak. Je to silnější než slib, který jste dala. Záleží na tom, jak je srdce osloveno. Tento proces je u každého jiný, je to opravdu hodně individuální. Někdo jde za hlasem svého srdce bez zaváhání, ruší pouta, nechává i vlastní děti stranou. Jiný člověk je ale natolik odpovědný a ví, že slib daný partnerovi není možné jen tak porušit. Zůstává, ale o tomto osudovém partnerovi nepochybuje. Jen je jasné, že nemohou žít spolu. Ale i tohle se dá zvládnout.

 

Už mnoha lidem jste dala radu, jak najít cestu k vytouženému miminku. Jak přesně vaše sezení s ženami nebo páry probíhá?

Pokaždé je to jiné. Nejdřív si člověka tzv. přečtu. Je jedno, jestli se vidíme z očí do očí, jestli se jedná o konzultaci přes skype nebo  odpovídám na písemný dotaz. Není nutné předem nic vědět, nepotřebuji data narození ani fotografii. I bez toho se všechno odkryje. Velmi ale záleží na tom, zda je ten dotyčný schopen informace, které přicházejí, pochopit a zpracovat.

 

Bývá pro někoho těžké přijmout vámi navrhované řešení problému?

I to se stává. Někdy to není jednoduché, zvlášť pokud si je jistý tím, že to, co žije, je v úplně pořádku. Například když si žena nechce připustit, že ve vztahu, kdy se s manželem marně pokoušejí o miminko, je její milenec jaksi navíc.

 

S jakými dalšími překážkami se při poradenství, které se týká neplodnosti, nejčastěji setkáváte?

Důležité je umět se na to podívat i z jiného úhlu. Měli bychom přijmout fakt, že ne každá žena má být matkou, ne každý muž otcem. Až příliš jsme podlehli normě, že dva jsou spolu hlavně proto, aby počali a vychovali dítě. Příliš žádáme a málo nabízíme. Natahujeme ruku a pouze chceme. Svět se za poslední roky změnil, vzdálili jsme se od svého „člověčího základu“. Duše miminka přesně ví, kdy má vstoupit, a to bychom měli respektovat. Tady nehraje roli čas, ale je toho mnohem víc, co bychom měli vzít na vědomí.

 

Co přesně tím více myslíte?

Duše miminka přichází odžít to, co buď v minulosti nestihla, anebo nezvládla. Dostává další šanci. Proto se potřebuje narodit. Budoucí maminka by měla být po všech stránkách v pořádku, nejen zdravotně, ale především sama se sebou, vyladěná. Nesmí o sobě vůbec pochybovat, neměla by řešit například svou váhu, vzhled. Důležitý je také vztah mezi budoucími rodiči, jejich láska, která má být všude kolem nich. Ani jeden nesmí být v podřízené pozici, nesmí tady být strach. Prostředí, do kterého má miminko vstoupit, by mělo připomínat láskyplnou náruč, kde nejsou žádné bariéry.

 

A co dalšího radíte zoufalým párům, které se marně snaží o miminko?

Těhotenství není program, který se musí naplnit. Miminko přichází, když nastane jeho chvíle, často čeká, až se kolem maminky něco změní. Žena by měla zapomenout na tlak okolí. Ideální by bylo, kdyby dokázala odkrýt dávno zasunuté sny, a začala si plnit svá přání. Nikdy si ničím ani nikým nesmí nechat ubližovat. Má nosit pohodlné oblečení a obuv, nepotřebuje mít na sobě zavěšené žádné řetězy. Tělo by mělo vnímat otevřenou náruč, opatrně s tetováním, piercingy i plastickými operacemi. Všechno, co se ženy týká, by mělo být srozumitelné, ať už to jsou kosmetické výrobky, které používá, ingredience při přípravě jídla, slova písniček, které poslouchá. V životě budoucí maminky by mělo být všechno tak, jako by už maminkou byla. Doma by měla mít pořádek, v němž každá věc má své místo. Období těhotenství je pro každou ženu nejzásadnější změnou v životě, už nikdy nebude nic jako dřív.

 

Je i v milostném životě něco důležitého, co stojí za zmínku?

Vztah s partnerem by měla prostoupit sexualita, prožívání orgasmu je důležité, ale ne vždy se během pohlavního styku podaří. Existují ještě jiné cesty, jak k němu dojít. Tělo tyto„polibky hvězd“, jak jim říkám, potřebuje.

 

Ve vašich příspěvcích a diskuzích jsem si všimla, že se více přikláníte k přirozené cestě početí než k té umělé, tedy k umělému oplodnění. Na jednu stranu to chápu, že tady nehraje roli příroda, ale na tu druhou, když tady ta možnost je, tak proč ji odmítat?

To jste si všimla dobře. Přicházet by sem měly přirozenou cestou duše, které mají vazbu z minulosti. Je to pokračování minulých příběhů, kompletuje se mozaika. Umělým oplodněním se sice miminko narodí, ale není to postup, který by měl z hlediska vyšších plánů probíhat. Podle mě je to ale krok mimo, nikdo se neohlíží na důsledky.

 

Nerozumím. Jaké důsledky máte na mysli?

Při umělém oplodnění přichází duše jiná, z jiného sektoru, není zde propojení s rodiči. Tady není časový skluz, ale skluz prostorový. Je tady z mého pohledu velký propad jinam. Ale k tomu dojde lidstvo později.

 

Jak to můžete vědět tak jistě?

To, co se kolem mě děje, vnímám velice čitelně. Nenavštěvuji žádné kurzy, nepřijímám informace z knih. Zásadní sdělení ke mně přicházejí ve správnou chvíli, tehdy, kdy jsem schopna jim porozumět. Nedokážu vám vysvětlit, proč si jsem svými informacemi tak jista, ale jista si jsem. Věřit tomu ale nemusíte. Ostatně zpětná vazba v těch desítkách a stovkách případů, ke kterým jsem se dostala, promlouvá jednoznačně.

 

Spousta žen a párů si ještě mnohdy neuvědomují, že dítě není jen tělo, miminko, ale energie – duše –  a jeho příchod si nelze jen tak sobecky vynutit. Chápou ještě takto smýšlející lidí, když jim vysvětlíte, že dítě není nástroj a ani materiál, které k nim na povel jen tak nemůže přijít?

Máte pravdu, mnoho žen nevnímá své budoucí mateřství jako důležitý proces, ale jako další nutný krok, který chtějí učinit z nejrůznějších důvodů. Ale miminko není hračka. Rodiče jsou pro dítě nejbližšími zástupci celé planety, mají se stát jeho průvodci.

 

Můžete mi dát nějaký konkrétní případ z praxe, který jste řešila?

Nedávno jsem řešila příběh manželů, kteří si k osmiletému synovi ještě pořídili holčičku. Ta vyžadovala intenzivní péči, výživu přijímala sondou, a rodiče z toho byli nešťastní. Tahle duše si potřebovala odžít s matkou intenzívní příběh. Odkryl se minulý život, kdy žena odmítla svého milého kvůli výhodám, které získala ve vztahu s jiným mužem. Její bývalá láska ji nepřestala milovat a její plán duše byl jasný: vstoupit k ní života jako dítě. Očekávala otevřenou náruč matky, proud bezvýhradné lásky. Jenže ve chvíli, kdy se žena rozhodovala vrátit po porodu do pracovního procesu, duše dítěte svůj plán zintenzívnila tak, aby se maminka od něho nemohla vzdalovat. Bylo smutné, že rodiče řeč miminka nechtěli poslouchat. Až časem se na potřeby svého dítěte matka naladila a všechno se začalo měnit k lepšímu.

 

Musí jít vždy o karmickou záležitost, když miminko nepřichází?

Nemusí. Někdy pár podlehne uměle nastaveným pravidlům, ať už od lékařů nebo léčitelů. Zapomínají na sebe, hlídají si plodné dny, ovulaci, stav spermiogramu, a zapomínají na lásku. Někdy se upnou k jedinému pohlaví, mohou vadit barvy oblečení, uspořádání nábytku, věci po prarodičích. Těch důvodů je opravdu hodně.

 

Ženy se vás často ve svých dotazech ptají na pohlaví dítěte a vy jim je většinou řeknete. Všimla jsem si, že vám předpovědi ve valné většině vycházejí. Jak to poznáte a z čeho vycházíte?

Odpověď přichází buď pocitově, kdy mám od první chvíle jasno, anebo použiju některou ze svých pomůcek. Ale není to pokaždé jednoznačné. Nedávno mě vyhledal pár, potkali se v životě později, každý měl dceru s bývalým partnerem, proto chtěli spolu syna. Při výkladu chlapec vycházel, přesto se narodila holčička. I tohle byl plán duše. Potřebovala k nim přijít právě jako žena. Měli bychom se naučit více otevírat svou náruč tomu, co přichází, a méně cokoliv žádat dopředu.

 

Co byste poradila ženám, které se dlouho snaží o dítě a nejde jim to? Co by měly ve svém životě změnit?

Je toho moc, co nás vzdaluje od prazákladu. Stačí se podívat na billboardy, pustit si televizi. Všude na nás útočí perfektní těla, ale je to umělá krása, do které se zbytečně mnoho žen snaží dostat. Tudy cesta k miminku nevede. Žena by měla být především sama sebou, měla by si uvědomit svou cenu, své tělo brát jako prioritu. Většinou se ženy na sebe dívají očima druhých, mění se, jen aby se zalíbily, lepí na sebe pozlátka, ale přestávají žít svůj život, který by měl být prioritou číslo jedna…

 

Wahlgrenis můžete kontaktovat zde:

http://www.wahlgrenis.cz/

 

Zdroj: Záhady života

Autor článku: Ester Davidová

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru