Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Snila jsem o princi na bílém koni…(Ukázka z mé nové, připravované knihy Vztahová sinusoida)

Jako malá holčička jsem si představovala, že potkám úžasného muže a s ním, stůj co stůj zůstanu celý život. Šťastní až navěky. Ano, potkala jsem okatého, charismatického, temperamentního, citlivého kovboje. Nádherné prožitky plné romantiky, ve stylu –  vana plná okvětních plátků, postel vystlaná růžemi, náhodné výlety a noci strávené v penzionech, projížďky na koni, …prostě nádhera, o které malé holčičky jen sní.

Vše se začalo měnit ve chvíli, kdy jsem otěhotněla. Začal se chovat velice majetnicky, až přehnaně. V pátém měsíci těhotenství jeho majetnické sklony vyvrcholily, že mne jednou takovou silou přitlačil ke zdi, abych neodešla na rozlučkový firemní večírek, až se mi narušil plodový obal a po zbytek těhotenství mi odtékala plodová voda. Ve 32. týdnu těhotenství mi voda praskla. Narodila se mi dcera, ale naštěstí byla zdravá a hezky se vyvíjela, i když byla malinká a drobounká.

Pořád jsem si nechtěla připustit, že s mužem, se kterým mám dítě, je něco špatně. Neustále jsem ho omlouvala i přes naše neustálé hádky. Často mi vyhrožoval, že mi vezme dítě a už ho nikdy v životě neuvidím. A že ve chvíli, kdy ho opustím, zažiji něco, na co v životě nezapomenu. Celých šest let mne u sebe držel jen těmito výhružkami. Ovšem, po každém jeho výpadku, jsem měla druhý den ráno nachystanou luxusní snídani a nešetřil omluvami. Vždy se snažil to nějak zahladit.

Jenže problémy se začaly stupňovat, a vyvrcholily obviňováním, že jsem špatná matka a špatná manželka. Pošle na mně sociálku a já přijdu o dceru. Jednoho dne mé sebevědomí kleslo tak nízko, že jsem si sbalila nejnutnější věci a šla se v noci rozloučit s dcerou, že odcházím pryč, nejlíp skoncovat se životem. Ve chvíli, kdy jsem si sedla ke spícímu dítku, abych se rozloučila, na mne začalo mluvit ze spaní. Odpovídala mi na věty a otázky, které byly pouze v mé mysli, ale nevyslovila jsem je. Oblečená jsem si k mé dceři lehla a po mnoha probdělých nocích konečně tvrdě usnula v jejím objetí. Její slova překopala celý můj život.

Dalšího rána jsem se probudila s pocitem, že si půjdu svou cestou a manžel je pro mě už jen spolubydlící. Stejně už nějak dobu se mnou spát nechtěl a téměř tři roky jsme žili pouze vedle sebe.

Také jsem mu často opakovala, že už z něj strach nemám, chci rozvést, a rozumně se dohodnout na péči o naše dítě. Vše jsem s ním chtěla v klidu dořešit. Jelikož jsme sousedé, tak jsem ho utvrzovala i v tom, že není problém, aby si dceru brával, kdykoli na ni bude opravdu mít čas a bude se ji chtít věnovat. Stále mi opakoval, jak moc mě miluje a ať mu dám ještě naději.

Přesto všechno nechtěl spolupracovat. Tak jsem se jednoho dne rozhodla, že se odstěhuji s dcerou z domu mých rodičů, ve kterém jsme i s manželem bydleli. Kamarádka mi našla byt, měla jsem domluvenou práci, vyřízenou školku pro dceru a vše, co bylo potřeba pro osamostatnění. Celou dobu jsem manžela o svých krocích informovala. Jelikož jsme se na péči nedomluvili, kontaktovala jsem advokátku, aby mi pomohla tuto záležitost vyřešit.

Odvezla jsem první auto s věcmi a v tu chvíli manžel zpanikařil. Byli jsme domluveni, že si vezme dceru na víkend, aby s ním a jeho rodiči mohla oslavit své šesté narozeniny. Jí jsem slíbila, že budeme další víkend slavit spolu a jako dárek dostane cestu vlakem do Prahy.

V neděli jsem marně čekala na návrat dcery. Manžel mi nebral telefon, na zprávy odpovídal pouze: „ Nevrátím Ti ji, …Nevím, kdy se vrátíme, …Neřeknu Ti, kde jsme, protože by sis pro ni přijela…Nechci Ti ji dát“…..atd.

O pár dní později mne kontaktovala sociální pracovnice, která mi oznámila, že manžel podal návrh na předběžné opatření o svěření dcery, pouze do jeho péče, z důvodu, že nejsem schopná se o svou dceru starat a podlehla jsem sektě. Vycházel z toho, že jsem si udělala kurz regresních terapií a podle něj mi to vymylo mozek.  Také, že mám jiného muže, což nebyla pravda.

Tři týdny přede mnou manžel dceru schovával, nebral telefony. Manželovo předběžné opatření bylo zamítnuto a soud nařídil opatření, aby byla dcera vydána matce, tedy mi. Soud kontaktoval také policii, která objížděla všechny členy manželovy rodiny, ale oni dceru nechtěli vydat ani jí. Až večer manželova advokátka prozradila, kde dceru celou dobu schovával.

Soud určil předběžné opatření střídání dcery u rodičů po pár dnech. První setkání s dcerou bylo srdcervoucí, bolestné a pro toho, kdo nezažil, slovy nepopsatelné. Dcera mne neobjala, nedala mi ani pusu, stále mlčela, seděla jen se založenýma rukama v klíně a koukala do prázdna. Odstrkovala mne. Bylo to jako rány nožem do srdce. Až večer, když jsem ji ukládala ke spánku, mě požádala, abych si k ní lehla a prohlásila: „Maminko, na tohle přitulení jsem se tolik těšila. Tolik mi to chybělo. Už se tě nikdy nepustím.“

Celé tohle období, bylo pro mě velice silné, poučné a o pochopení sama sebe. Avšak bolest v srdci stále zůstává i nyní.  Při životě a zdravé mysli mne drželi jen nejbližší přátelé a hlavně já sama. Víra, víra v lásku, která vítězí nad vším a která mi přivedla dceru zpět. V těch nejtěžších chvílích jsem se modlila, modlila k Bohu, k andělům, sama k sobě, abych vše vydržela a zvládla. Věřím, že vše zvládnu, když si budu sama za sebou stát.

A dnes, když si mám vybrat mezi odpolednem stráveným v práci nebo s dcerou, je to jasné, ona je mou životní prioritou a tyto okamžiky bych za nic na světě nevyměnila.

A manžel? S otevřeným srdcem a upřímně říkám, že ho stále miluji a vždy v mém srdci zůstane, jako jediný muž, kterému jsem se plně oddala.

Už jsem sama sebou a vím, že nepotřebuji muže jen pro to, abych byla šťastná. Já sama se učím úctě a lásce sama k sobě. Manžel mi totiž ukázal tu nejlepší cestu, byl pro mě tím největším učitelem. A také vím, že pokud do mého života ještě přijde další muž, bude stát pevně po mém boku a ne nade mnou.

S pokorou a láskou píši všem ženám, které mají strach vykročit vpřed: „ Měla jsem obrovský strach, ale ten strach se pro mne stal výzvou, aby mi ukázal směr a já sama nad sebou vyhrála. Abych pochopila, že jsem krásná, silná zdravá a zdravě sebevědomá žena.“

Není nic bolestivějšího, než bolest v srdci matky, které vezmou dítě. A není nic krásnějšího, než čistá, mateřská láska.

 

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru