Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Třináctá komnata. Příběh Olgy pokračuje….

„Přišli muži, kteří mi ublížili a přišli mi vlastně pomoct.
Přišli, abych  přijala sama sebe, své ženství a ze všeho nejvíce přijala právě je.
Bála jsem se mužských doteků, bála jsem se je mít ve své blízkosti. Odmítala jsem je.
Dnes už také vím, proč mi život dal dva syny. Mám pracovat na odmítaném. Mám svým synům ukázat, že žena je ta, která tvoří, dává lásku, teplo. Naučit je milovat, ctít a vážit si jí. V celém svém životě se mi děly věci, kterým jsem nerozuměla, nechápala jsem je. Všechno zlé se týkalo mužů. Všude muži.
Po rozchodu s druhým partnerem a po regresi u Esterky, jsem nastoupila cestu k sobě. A to nejen ke svému srdci a duši, ale především jsem začala pracovat na přijetí svého ženství. Učila jsem se milovat  kousek po kousku. Začala jsem navštěvovat přednášky a semináře, pořádané na toto téma. Přečetla jsem mnoho knih jak odborných, tak i s opravdovými příběhy. Tolik jsem rozuměla pokřivení bolavých raněných žen. Ale zároveň jsem začala chápat, že nikdo nemůže být tak blízko mé duše, nikdo mi nemůže pomoct a říct, pojď spolu to zvládneme, pokud já sama celou situaci nepřijmu a pokud já sama si neuvědomím, že to, co se děje, má svůj smysl.
Tudíž já věci a situaci přijala, s velkým pochopením a odpuštěním všech zúčastněných mužů.
Po dlouho očekávaném přijetí, přišel obrovský pocit opuštění a samoty. V tomto těžkém období jsem doslova zoufale pátrala na seznamkách a hledala toho vyvoleného. Během jednoho roku jsem se seznámila se třemi muži.
Jeden mi řekl, že chce jen mé tělo.
Druhý ve mě vyvolával nevysvětlitelný strach.
Třetí mě při návštěvě okradl. Další pochopení.
Pak jsem  se zařekla, že již nikdy seznamku, že pokud se mám s někým setkat, setkám se.
Třeba i u popelnice , když půjdu v teplácích vynést odpadky.
Inzerát jsem si však po půl roce opět dala.
Mezitím jsem se dále scházela s ženami, které hledaly svou podstatu a které pracovaly na svém ženství. Učila jsem se správně přát.
I když jsem v tu dobu byla bez partnera, každý den jsem s ním vítala den, každý den jsem mu popřála hodně štěstí a aby se mu dnes jen dařilo, jako by byl se mnou odjakživa. Denně jsem mu říkala, že ho miluji a že jsem velice vděčná, že jsem jeho.
Vítali jsme společně ranní sluníčko a společně jsme se loučili s hvězdami. Ráno při cestě do práce, jsem si povídala s ptáčky,co cvrlikali a prosila je, aby mého zlatíčka pozdravili krásným zpěvem.
Kdybych se komukoliv svěřila, jak si „v hlavě “ mluvím…
Bavilo mě to a já pociťovala přítomnost mého nastávajícího. Cítila jsem se v klidu a bezpečí.
 Na jedné nejmenované seznamce jsem si začala zcela nezávazně psát s jedním mužem. Psali jsme si o všem. O dětech, o práci, o všedních věcech, zcela otevřeně o našich bývalých  partnerech. Bylo to příjemné, byť jsme si jen  psali, těšila jsem se na každičkou jeho větu. Našli jsme tolik společného. Já začala objevovat v písmenkách kouzlo krásy jeho duše.
Psali jsme si asi dva měsíce a domluvili jsme si setkání. Mezitím  jsem se přihlásila na seminář „Ženy v nás“.
Na tu sobotu 5.12. 2015 nezapomenu.
Ještě dřív, než jsem se semináře zúčastnila, pociťovala jsem  volání uvnitř mé duše. Volání o pomoc. Nevěděla jsem co to je, ale cítila jsem, že se to týká všech žen v naší rodové linii.
Po semináři, který byl velmi přínosný  a velmi očišťující, jsem se cítila jako  znovuzrozená.
Od posledního našeho setkání, v době Tvého skvělého semináře „Ženy v nás“, se událo toho tolik, že to ani nestačím pojmout těmi správnými a plnými slovy.
Začalo to mým prvním setkáním s přítelem hned druhý den. Setkání se konalo v Praze. Byla jsem v takovém klidu, že mě to samotnou překvapovalo. Samozřejmě s radostí, s lehkostí a jakoby s pocitem ANO ANO tohle bude ten, co mě povede k mé vlastní proměně.
K proměně ženy v ŽENU, který s mou vlastní pomocí uzdraví tu malou raněnou, vylekanou dívku, která nese v sobě nejen své vlastní bolesti, ale i bolesti a zranění všech žen v naší rodové linii.
Už během rituálního umírání a znovuzrození na semináři jsem se cítila být jinou ženou, která cítila obrovskou lehkost, jakoby  v ní umírala nejen Olinka se svými zraněními, ale která zároveň cítila zrození své Nové duše a zrození všech těchto žen.
Pocítila jsem v sobě tolik sebedůvěry, sebeúcty a pocitu hodnoty JÁ JSEM…
Je až pro mě těžké hledat ta správná slova, protože jsem to nebyla jen já, která cítila svou sebelásku, ale jakoby všechny ty ženy do mě vlévaly léčivou moc, sílu a velké díky zároveň. Tolik vděčnosti jsem měla ve svém nitru…
Mé setkání s Ladislavem bylo neuvěřitelné. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Dlouhou minutu jsme na sebe koukali. Beze slov. Jen oční projevy a pohledy až do duše. Oba jsme poznali, že tohle není jen pohled…
Ladislav je laskavý, dobrosrdečný, hodný, milý, galantní, ochotný ve všech směrech. A pak když  povím, kolik máme toho společného. Věty mluvíme v jednu chvíli úplně stejně, názory, myšlenky, postoje stejné…
Jen pomyslím na něho, okamžitě volá, píše…
Synchronicita jako báseň. Oběma se nám točí hlava jen z pohledu, jen z doteku. To, co prožívám jako žena…nikdy jsem neprožila.
Jsem plnohodnotnou ženou, odevzdanou, milující. Jsem v jeho objetí jako omámená, milování je pro mě v některých chvílích, jako bych tančila tanec zamilovaných labutí. Vždy jsem byla v křečích, strachu a mnohdy i v bolestech. Nyní jsem pannou, která objevuje vše, co k milování patří. Jeho sametové doteky, něžnost mnou procházejí do každičké buňky v mém těle. Takže svou zamilovanost, svou lásku si užívám každým douškem. Jsou okolo mě lidé, kteří mi to přejí, lidé, kteří i kroutí nad námi hlavou, řeší náš věk a jak a co by mělo a jak bychom se už měli chovat.
Na tohle jsem však už daleko.
Svou lásku si užívám, prožívám, vyživuji a nechávám dál růst. Neřešíme ani jeden z nás  vzdálenost mezi námi, neřešíme názory okolí. Láska nemá hranice, ani vzdálenost, prostě jen JE.
Neřešíme budoucnost. Jen snad to, že bychom chtěli být spolu častěji, možná denně. Vídáme se jen o víkendech, střídáme se oba. Jednou jedu do Mostu já, jednou přijede Ladislav. Ono takhle cestovat nejde dlouho. V létě 2016 se ke mě nastěhoval.
 …Uplynul rok. Má láska je čím dál krásnější a já mám pocit, že svůj sen, který žiji, není snem, že je skutečností, láskou, která vlastně vždy existovala, vždy tady byla. Můj drahý přijížděl domů jen o víkendech. V týdnu pracoval po světě. Vždy jsem se tak moc na něho těšila. Ale i když byl daleko, věděla jsem, cítila, že je tak velmi blízko. Doslova jsem cítila s ním spojení, mezi námi byla taková ta neviditelná nitka, která nás dnem i nocí spojovala, ač byl tak daleko. Můžeme spolu hovořit o čemkoliv. Jeden druhému naslouchá a jsme tu jeden pro druhého.
Před vánocemi, rok po našem seznámení, při příchodu z práce, mě Ladislav požádal o ruku. Ani nevím, proč mě to nepřekvapilo. Jako bych již předem věděla, že se tak stane. Někdy mám  pocit, že mu čtu myšlenky, tolikrát se stalo, že jsem cítila, co chce sdělit. A tak má odpověď byla ano. Ano životu s ním.
S ním jsem objevila kouzlo lásky , s ním objevuji  nejen své touhy, ale nalézám zapomenutý pocit bezpečí a štěstí.
 Do života se mi vrací obrovská chuť žít . Probouzím své srdce, probouzím lásku, která byla na dně mé duše a věřím, že po boku mého muže bude žít navždy.
Navždy se staneme jedním.  Staneme se spolu Láskou, která tu vždy byla, která tu Je a která navždy zůstane. Mezi námi je pouto jménem  štěstí, úcta, radost, pokora, svoboda a nádherná vůně zn. Láska. Kéž nám tato vůně navždy provoní naše společné dny.
S ním jsem se probudila, s ním odkrývám svou duši a otvírám své srdce. Děkuji, má lásko…Jsem šťastná a milující žena.
Děkuji Esterko…
Olga“
Krásné konce nejsou jen v pohádkách…
Ale i ve skutečném životě. A pamatuji si ještě před pár lety výrok Olinky, že už po smrti svého manžela žádného skvělého muže nepotká.
Olinčin první příběh si můžete přečíst ZDE. – Třináctá komnata. Příběh Olgy.
Od té doby uběhlo pár let. A s upřímností mohu říci, že znám málo žen jako je Olinka, která se tak závratnou rychlostí přerodila z utrápené bytůstky v nádhernou zdravě sebevědomou ženu.
Prošla opravdu strastiplnou cestou na jejíž konci mohla potkat již jako královna svého krále. Jsem dojatá, že jsem mohla být u jejího přerodu a je mi velkou ctí. A proto milé ženy.. i pánové…tady je ten živoucí důkaz a zároveň inspirace pro vás 🙂
Ester.

Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru