Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

VZTAHOVÉ DELIRIUM.

Po propuštění z porodnice mi nastaly krušné šestinedělní časy. Dva
týdny jsem si hrála na hrdinku, že vše zvládnu sama a žádnou pomoc
nepotřebuji. Přece se umím o svou dceru postarat sama. Jasmínka často
plakávala, má prsa byla bolavá od neustálého kojení, mé tělo taktéž,
celý den jsem dokázala nejíst, jelikož mě natolik zaměstnávala, že to
nebylo možné. Byla jsem ráda, že si dojdu na záchod a dám si rychlou
sprchu a pak zase spustila pláč a kojilo se dále.

Dalibor se mi čím dál
tím více vzdaloval a očividně jsme mu lezly na nervy. Ráno odcházel
a večer se vracel. Bylo mi hrozně. Denně jsem měla na drátě maminku,
která mi udělovala mateřské rady. Pak to vyvrcholilo silnou poporodní
depresí a já jsem k malé pocítila neskonalý odpor a zlost. Hněvala
jsem se na ní a pak mi to přišlo líto. Plakala jsem i několik hodin vkuse.
Cítila jsem se sama, nepochopena, čtyřiadvacet hodin s dítětem
v náručí či u prsu. Když na pár minut usnula, usínala jsem také. Byla
jsem jako stroj, vyčerpaná, bolavá, hladová a citově vyprahlá. Pak vše
vyvrcholilo silným hysterickým záchvatem a během hodiny si pro mě
rodina přijela. Ani u nich to s Jasmínkou nebylo první týdny růžové,
ale mamka se sestrou mi trpělivě pomáhaly a ke konci šestinedělí se
vše hezky ustálilo.

Malá si navykla na určitý režim a už spávala celou
noc s jedinou přestávkou. Byla moc hodná, moudrá a vnímavá. Dělala
mi radost. Mé šestinedělní depresivní stavy polevovaly, zato intenzivně
sílily negativní pocity k Daliborovi. Chovala jsme se paranoidně.
Denně jsem mu volávala a nenápadně se vyptávala, co celé dny dělá.
Vadilo mi, že se účastní různých letních akcí a festivalů. Žárlila jsem
na jeho svobodu a trpěla jsem chorobnými představami o tom, že si
domů vodí nějaké slečny.

Dokonce jsem jednu sobotu ráno přemluvila
svého bratra, aby se mnou jel domů. Přesvědčila jsem ho, že si potřebuji
nutně vzít nějakou zapomenutou věc. Po cestě jsem si ve své
hlavě přehrávala scénář, jak vcházím do bytu, při vstupu zakopávám
o ženské boty a všude jsou poházeny jejich svršky… Vletím do ložnice,
chytám sokyni za vlasy a biju jí a jeho hlava nehlava.
Ano, přátelé, čtete správně. Tak jsem prožívala své šestinedělí. Stavy
byly neúnosné, a ač jsem na krocení myšlenek intenzivně pracovala, nešly zastavit.

Hlava pracovala na plné obrátky a hormonální výkyvy
byly na denním pořádku. Mnohé ženy se mnou určitě budou souhlasit,
že je šestinedělí citově velice neukočírovatelné období. Dokonce
jsem se přistihla při myšlence, že se nedivím mnoha mužům, kteří
za úsvitu odcházejí z domu a se západem slunce se vracejí. Sama se
sebou jsem nemohla vydržet.
Pochopitelně ze scénáře sešlo. Žádné dámské prádlo se nikde nepovalovalo
a Dalibor spal až po krk přikrytý sám v naší velké posteli.
Zůstal v němém úžasu, co tam dělám a pak mu to došlo. Tehdy se
bavil na můj účet a neodpustil si poznámky o tzv. „kontrole stavu
a šmírování“.
Sedmý týden po porodu se po hormonálním deliriu slehla zem.
Nastal klid. Odjela jsem domů, do našeho bytu. Dalibor se začal
s Jasmínkou více seznamovat. Už to nebylo takové to klasické, uplakané,
nezáživné mimino, ale klidná, věčně se usmívající malá dáma.
Na svůj věk byla velice vyspělá a typická blíženka, které nesmělo nic
uniknout. Nebavilo jí dlouho ležet na zádech, musela vše vidět, pozorovat
a poslouchat. Kočárek bytostně nesnášela. Byla v něm nuda.
Milovala hudbu, společnost, komunikaci všeho druhu.

Dalibor mi občas připomínal, že se na něj nemám upínat, jelikož se
dříve či později naše cesty rozejdou. Nedokázala jsem si to představit,
i když jsem mu dávala za pravdu. Bylo mi jasné, že se stále necítil být
otcem. Nebyl připraven přijmout zodpovědnost za mně a Jasmínu.
Chápala jsem ho. Velice mi však ve všem pomáhal. Myl nádobí, uklízel,
pral, věšel prádlo a nakupoval. Vozil mě k lékaři na kontroly, věnoval
se mě i Jasmínce a opět si se mnou o všem povídal. Vážila jsem si ho
a měli jsme jeden k druhému velikou úctu. Uvnitř jsem však trucovala
a chtěla ho jako partnera se vším všudy.

Třeba má jen strach, že ho zase zklamu, říkala jsem si. Není divu,
po tom všem, i tak má můj obdiv, co si se mnou prošel a zakusil. Než
mě poznal, jeho život opatrně plynul na mírných vlnách a se mnou
se z mírných vlnek staly vlny bouřlivé. Přes to všechno jsme se uměli
naladit na jednu vlnu. A když se to zdařilo, byl zase dlouho klid.
Říkáte si, copak je to za vztah? To samé říkávali naši přátelé. Obdivovali
nás a nechápali zároveň. Ani nemuseli.

Dovolím si konstatovat, že v současné době máme opět čistý, krásný
vztah, ale ne intimní. Necháváme tomu volný průběh, ale cítím, že
krůček po krůčku se opět sbližujeme. Nechci to pokazit netrpělivostí
a urputností. Nerada bych opakovala své staré postoje.

 

Ukázka z knihy Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše

Knihu si můžete objednat ZDE

Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru