Spojte se se mnou

Ester Davidová

články

Ztráta milovaného partnera.

,, Před několika lety jsem přišla o milovaného člověka.  O přítele, se kterým jsem byla skoro 5 let.  Bylo to úžasné období. Jen o tom píšu a derou se mi slzy do očí.  Byl to krásný, blonďatý, chytrý, vysoký kluk. Byl pro mě vším.

             Jednoho dne jel za mnou autem, ale nedojel. Měl autonehodu. Dodnes nevím, co se vlastně stalo. Z toho, co mi řekli, vím, že to nebylo jen tak. Nejde slovy vystihnout to, co se pak dělo.  To pochopí jen ti, kteří něco podobného zažili.

Od prvního okamžiku jsem uvnitř cítila, že to tak mělo být.   Nevím proč, ale je to tak. A to jsem se duchovnem ještě nezabývala.

Hned první večer jsem cítila jeho návštěvu u mě doma. Mezi to patřilo padání věcí, chůze po podlaze, když jsem spala, cítila jsem, jak mě ovanula jeho vůně. Bylo to jako by nevěděl, co dělat, zemřel a já věděla, že chce za mnou.

Hýbaly se mi dveře, jakoby je chtěl vyrazit a vrátit se, alespoň tak mi to přišlo.

Mluvila jsem s ním a on mi odpovídal.

Nemohla jsem se s tím smířit a on možná také ne.

Z mé strany to byla zřejmě chyba, protože jsem ho tu možná držela déle než by to mělo být. Po  jeho smrti se mi zastavil čas.   Slunce už nesvítilo, tak jak svítívalo, venku to nevonělo, tak jak to vonělo.   Život byl jako by mi přes něj někdo hodil černou plachtu.  Měla jsem pocit jako bych ochrnula. Nicméně musím říct, že jsem si nikdy předtím nepřipadala nešťastná nebo že bych se chtěla zabít.  Věděla jsem, že to má nějaký smysl. Jinak jsem si to prostě nedokázala vysvětlit.

Ale od té doby to šlo se mnou z kopce.

Zajímavé je, že to nejhorší přišlo až dva roky po jeho smrti. Celé ty dva roky jsem byla pořád v šoku.  Po těch dvou letech jsem měla státnice na vysoké škole a po státnicích jsem doma prožila kolaps, podobný selhání nebo infarktu.

Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. V té době jsem chodila do školy, do práce a jednu dobu jsem měla práce dvě. Zřejmě jsem chtěla na všechno zapomenout, nevím, každopádně toho bylo na mně hodně a skončilo to kolapsem.

Diagnostikovali mi latentní tetanii. Panika. V té době jsem se obrátila k duchovnu, které mi velice pomáhalo.

Důležitý moment byl na jednom duchovním semináři, kde jsem se při meditacích rozloučila se svým mrtvým přítelem a přetrhala jsem všechna pouta.  Moc se mi ulevilo. Jako by mi spadla tuna kamenů ze srdce. Chvíli byl klid, ale pak jsem skončila opět v nemocnici.   To byl čas, kdy jsem se rozhodla pro regresi. Skončila jsem školu a rozhodla se, že se musím dát opravdu dohromady.

Když jsem poprvé přišla na regresní terapii, byla jsem v hrozném stavu a sotva jsem k Ester na první sezení došla.  Abych to upřesnila, v té době jsem trpěla velkými panickými ataky.

V práci jsem si musela brát prášek na uklidnění. Byly to nepopsatelné stavy. Kolikrát jsem měla problém jen zajít do obchodu kousek od našeho domu.  A to nemluvím o cestě do práce a zpět, na oběd atd. Jednoduše peklo.

V té době jsem také kvůli tomuto stavu musela zanechat školy.  Jsem docela aktivní člověk a ráda jsem s lidmi, ale nešlo to.  Dělalo se mi zle prakticky všude. Denně mi bylo špatně, mívala jsem strach, mdloby, třes, nevolnost, prostě hrůza. Samozřejmě jsem navštívila psychiatrii a moje paní doktorka mi dala antidepresiva, nicméně jsem nějaký účinek skoro nepocítila.

Nevěděla jsem kudy kam, až mě napadlo to spásné slovo. Regrese.

Již delší dobu se zabývám duchovnem a věděla jsem, že můj problém není navozen jen stresem (který jsem prožila), tak jak to tvrdili doktoři. Cítila jsem, že je za tím více.  Regrese jsem se moc bála. Teď už vím, že jsem se bála jen sama sebe, svých prožitků a emocí.

Opravdu denně jsem měla záchvaty, které mě dostaly až do nemocnice. Na nic konkrétního se nepřišlo.   Proto jednoho dne jsem si řekla, že regresi zkusím a zvláštní ,,náhodou“ jsem narazila na Ester.

Při prvním sezení jsem se moc bála a řešily jsme především to, co se stalo s mým přítelem.  Na dalších regresích jsme pak již hledaly důvody mých panických ataků a hlavně strachu. Musím říci, že jsem se bála vždy před každou regresí, ale po ní mi bylo moc dobře.  Při každém sezení mi tuhly a brněly ruce. Párkrát se stalo, že jsem je necítila a nemohla s nimi pohnout.

Bývalo mi špatně nebo mě rozbolela hlava. Včetně brnění v kolenech a píchání na hrudi.

Ta bolest byla úplně jiná než ta, kterou běžně známe. Bylo to opravdu čištění.

Vlastně si už pamatuji jen pár životů z těch mnoha, kterými jsem si v regresi prošla.  Vždycky se mi něco objevilo a občas mi to přišlo blízké a známé.  Jako bych tam včera žila, ale dívala se na to odjinud.

Některé životy mi zůstaly v paměti.  Například ten, kdy jsem byla lehkou děvou a žila podivný život, obtěžována nebo bita opilými muži. Tato zkušenost mne poznamenala až do současného života.  Nesnesu jakoukoliv formu násilí.  Pamatuji si několik smrtí, kdy jsem umírala sama, zubožená, nešťastná.  V jednom jsem opustila své děti a byla prokleta svou matkou.

Pochopitelně jsme prošly i krásné životy.

Smrt v regresi jsem cítila opravdu hluboce. Několikrát jsem se viděla umírat v žaláři, hlady, atd. Těch životů bylo mnoho.

V minulých životech jsem viděla přátelé a známé z tohoto života. Moji současnou matku, která mě proklela. Úleva z odpoutání a odpuštění byla veliká.  Viděla jsem svého bývalého přítele.

Při regresi se mi změnil hlas, až jsem se vylekala.  On byl můj otec, kterého jsem v nenávisti jako jeho syn zabila.

Velký zážitek byla komunikace s mým mrtvým přítelem.  Dostala jsem se do světla a o mi řekl, že naši karmu vyrovná dítě, které budu mít. Po delší době mi přesně tohle předpověděla v kartách i další skvělá duchovně založena osůbka, a to nevěděla o tom, co jsem viděla v regresi.

Potvrdila mi to a já se rozplakala.

Má  to být chlapeček a je to úžasné, neboť tuto dušičku dítěte u sebe cítím už velmi dlouho. Intuice mě neklamala.  Také se tam prolínaly společné životy s mou nejlepší kamarádkou.   Je to zajímavá dušička a já mám tendence ji neustále opatrovat.  Byl pro mě velký šok, když měla se svým přítelem také autonehodu.  Její přítel zemřel. Ona přežila způsobem, který lékaři považují za zázrak.  Měla rozdrcenou páteř, dávali jí 5% na přežití.

Celou dobu jsem jí posílala energii a věděla, že bude v pořádku.  Ostatní tvrdili, že to nepřežije. Já stále věřila. Nepochybovala jsem.   Nebyla jsem smutná nebo skeptická, prostě jsem to věděla.  Mívala jsem k ní podobné pocity jako má matka ke své dceři.  V minulých životech jsem ji opravdu viděla několikrát jako svou dceru.

Přínos regrese je pro mě nepopsatelný.  Zbavila jsem se největšího strachu, třesu a panických ataků.  Jsem schopna znovu pracovat a dělat to, co mě baví.  Třeba jít ven s přáteli a jet na hory s novým přítelem.

Vlastně okamžitě vymizel zmatek a zklidnil se nepřetržitý tok myšlenek.  Jsem klidnější a vyrovnanější.   Začala jsem malovat energetické obrázky a dále se duchovně rozvíjím.  Je důležité zmínit, že regrese byla u mně cesta na delší trať, neboť jednou jsem si něco otevřela a začalo se otevírat další a další. Nebylo to lehké.  Měla jsem strach, co to je a co se se mnou děje. Když se člověk otevře duchovnu, bývá to náročné. Přesto prospěšné.  Proto je třeba mít dobrého terapeuta, za kterým můžete kdykoliv přijít a říci mu, co se děje.

Ester si prošla mnohými věcmi jako já a nebyl s tím problém. Vždycky mi řekla, to je to a ono.  Otevírá se ti to a to. Pak jsem věděla.  Není to pro každého, je to docela pitvání v podvědomí, ale dobrý terapeut posoudí, zda se pro daného člověka hodí nebo ne.

Věděla jsem, že pro mě není jiná cesta a nedokážu si představit, jak jinak bych se léčila.  Myslím, že kdyby to takhle šlo dál, v těch hrozných atacích, skončila bych zřejmě v blázinci (jednu dobu jsem si to i přála) a nebo bych si možná sáhla na život.

Neříkám, že jsem zcela v pořádku, ale ušla jsem cca 80% cesty. Panika se mi občas vrací, občas mě přepadne strach, ale v menší míře; a nepříjemné stavy se mi objevují méně a méně.

Za tím stojí i další práce na sobě.

Vím, že je to jen můj problém a nikdo za mě práci na sobě neudělá.   Znáte to, je tak těžké něco na sobě změnit a donutit se dělat to nebo ono. Je někdy těžké žít život jinak, než nás naučili. Regrese mi to moc ulehčila a já se cítím svobodná.

Nyní chodím na klasickou psychoanalýzu. Budou přicházet další cesty. Uvidíme.

Věnuji se automatické kresbě a písmu, léčbě kameny, mám zasvěcení reiki, což mě také velice posunulo dál. Jsem vděčná za regresi, protože jsem na vlastní kůži pocítila to, co je po smrti a co bylo před ní.

Zbavila jsem se hrozných muk, výčitek a nenávisti.  Věřím, že se toho všeho zbavím jednou provždy.  Proto děkuji Ester a děkuji vesmíru, za to, že mi dal šanci.

S láskou Jana.

 

Ukázka z knihy Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky, Ester Davidová. 

Pokračuj ve čtení
Mohlo by se Vám líbit
Ester Davidová

Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Více uvnitř články

Vítejte na stránkách Ester



Ester Davidová pracuje v oblasti regresních terapií několik let, poté, co si jimi sama před lety prošla a které jí pomohly pochopit příčiny a původ jejich problémů. Na jaře 2012 vydala svou první knihu Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky a na podzim 2013 její pokračování s názvem Vesmírná sinusoida - Okno do mé duše. Na podzim 2015 vyšla její třetí kniha, s názvem Vztahová sinusoida - Příběh pro Jasmínku. Ester omezila svou terapeutickou praxi, jelikož je maminkou malé dcerky Jasmínky . Věnuje se psaní, pořádá tématické přednášky, semináře a pobyty pro ženy a kurzy regresních prožitkových terapií.

Popularní články

Nahoru