UKÁZKY Z KNIHY KARMICKÁ SINUSOIDA
... V mém životě byla spousta chvil, kdy má osudová sinusoida kolísala na pomyslné ose. Byla mnohokrát nízko, tedy alespoň pro mě. Ovšem otázkou je, co je to nízko. Můj emoční chaos byl způsoben mnoha faktory a především velkým vnitřním napětím. Trvalo dlouho, než napěťové stavy začaly odeznívat, až odezněly úplně. Byla to dlouhá strastiplná cesta, u každého je jiná a tím vám nyní nechci tvrdit, že u vás musí trvat také tak dlouho. Jak já říkávám, jsem duchovní realista, potřebuji si na vše sáhnout a zjistit, proč a jak. Jsou lidé, kterým k pochopení sebe sama a nalezení vnitřního klidu stačí práce na sobě pomocí ezoterické literatury, různých přednášek, meditací a jiných technik a k tomu nepotřebují určité terapie. Pak jsou i tací, kteří potřebují uchopit a osahat si podvědomě svůj problém. V tom jsou regresní terapie výborné. O době své velké psycho-spirituální krize jsem již psala. Bylo to období mého vztahu s mužem Lvem. Po rozchodu s ním jsem se totálně zhroutila a už jsem nevěděla, kudy kam. Nacházela jsem se v období střetu s duchovním světem a hodně se to ve mně bilo. Afirmace a modlitby ani žádné jiné techniky nepomáhaly. Absolvovala jsem jich spoustu. Pomohly pouze na chvilku. Stále mi unikala podstata, co musím v sobě změnit. Zmítala jsem se v nepochopení sebe sama. Vždyť jsem odpouštěla, vysílala světlo a lásku. Později jsem pochopila, že spousta věcí nepronikla přes hrubou slupku mého ega. Muselo se to navrtat a dostat pod povrch. Pochopit na příkladech a prožitcích. Potřebovala jsem impuls, podnět, důvod…
...Je třeba pochopit celkový chod naší existence. Je třeba pochopit, že duše, naše energie, je bezpohlavní a bereme na sebe pouze kabát, tedy tělo, a v něm se posouváme dále po naší karmické pouti. S příchodem na tento svět většinou zapomínáme, s jakým úkolem jsme tady přišli. A týká se to i vztahů. Spousta lidí řekne: „Já mám smůlu na partnery.“ - Otázkou je, zda je to opravdu smůla nebo jen příležitost k duchovnímu rozvoji. Co když si máme s dotyčnými pouze něco dořešit, něčemu se naučit, odpustit si a jít dále.
Když mi můj duchovní učitel před lety řekl, že můj tehdejší sedmiletý vztah je jen přestupní stanicí, dívala jsem se na něj jako na blázna a myslela si, že to není možné. Byla jsem přesvědčena, že „on“ je ten pravý a ten, se kterým chci prožít celý zbytek života. Pak jsem se začala vyvíjet a posouvat dále a navíc chápat, že tento svět je něco více než jen světem materiálním. Bylo toho ve mně plno. Toužila jsem své pocity a poznatky za každou cenu s někým sdílet. A pochopitelně rozvíjet a probírat se svým partnerem. Přišlo však velké zklamání a nepochopení. Muž, který mi byl po boku celých sedm let, mi najednou připadal cizí. V žádném případě nechtěl cokoliv slyšet a dával přednost své zaběhlé životní jistotě. Všechno se ve mně bouřilo, nedokázala jsem pochopit, proč nechce na sobě pracovat a naslouchat mi. Začaly odumírat pomyslné jistoty a náš vztah také.
Ze dne na den jsem všechno opustila. Vzdala jsem se veškerého finančního zázemí, dlouho trvalo, než jsem se s tím vnitřně vyrovnala a opustila to, o čem jsem si myslela, že miluji a je pro mě vším. Na vztahové i materiální rovině. Ještě jsem se nestačila vzpamatovat z tohoto vztahu a hned do mého života vstoupil další muž. A já se opět nechala pohltit růžovou iluzí lásky. Brzy však přišlo prozření. Potkali jsme se v době, kdy jsme si oba řešili pozůstatky své minulosti. Tahali jsme jeden druhého jako břemeno a došlo to do fáze, kdy jsme nemohli být spolu, ani bez sebe…
... Narodíme se rodičům, kteří nám nerozumí, nedávají potřebné množství lásky, pohlazení, neprojevují své emoce, nevěří nám nebo námi pohrdají, jsou plní zloby, smutku, neodpuštění a jsou kritičtí. Máme pocit, že jsme se jim narodili omylem. Ukazují nám směr. Biologická rodina nám otevírá oči, abychom si hledali svou rodinu, tu duchovní. Tvořme tedy hnízda duchovních rodin, jen nezapomínejme i na tu svou biologickou, díky které jsme se posunuli o kus dále. Zda nás bude následovat, je už na ní. Pokud ne, nelitujme. Jejich čas ještě nepřišel. Můžeme je maximálně nakazit svou láskou a rozpustit mezi sebou všechny negativní programy. Tím jim pomoci očistit a uzdravit jejich duši, aby do dalších životů šli s menší zátěží. Sami jsme si tento úkol určili, pouze jsme na to zapomněli...
... Máme mnoho těl, ale převážně vnímáme jen fyzické. Další těla nevnímáme, pokud si je nezačneme uvědomovat na podvědomém
základě. Na základě uvědomění si důsledků a příčin. Také uvědomění si,
že existuje něco více než je jen materiální svět kolem nás.
Proto nás bolí ztráty majetku, ztráty blízkých osob, odchody partnerů
a hlavně vnímáme intenzivně bolest fyzickou. Otázka zní, proč tomu tak
je. Spousta lidí stále hledá odpovědi. Příčina je v nás samotných.
Bavíme-li se konkrétně o naší fyzické schránce, tak věřme, že tělo je
odraz, zrcadlo, ve kterém se odráží naše duše. Příčin může být několik.
Jsou to naše postoje, tedy způsob myšlení. Negativní myšlenky, které vysíláme, se v našem podvědomí hromadí a časem na sebe upozorní.
Jak tedy mohou na sebe upoutat pozornost, než tělesným signálem?
Shromažďujeme v sobě zlost, nenávist, pocity viny, závist a mnohé další
několik let, někdy i několik životů.
Každá nemoc má své odůvodnění, každá je podchytitelná. Jakmile
pochopíte příčinu, je nutné přijetí bolesti nebo nemoci, tedy ztotožnění
a smíření se s ní. Přijmout jí jako naši součást. Jakmile se s ní ztotožníme,
přestaneme ji intenzivně vnímat. Týká se to také handicapů. Například
postižení má své opodstatnění v minulosti. Často se setkávám v regresní
praxi s tělesně postiženými klienty, kteří se v minulém životě vysmívali
a silně opovrhovali člověkem či lidmi s fyzickými nedostatky.
Karmický proces v základě funguje takto. Hodíme-li kamenem, nemusí se nám vrátit hned. Po něm hodíme dalšími, malinkými, či většími
kameny a pak se divíme, že se na nás nečekaně přivalí velký balvan. Ony
karmické kameny, zátěže, se nám mohou vrátit řádově až za několik let,
ale také až v dalších reinkarnacích, tedy v dalších životech.
Mnohé se ve fyzických příčinách asociuje. Tak například vrah, který
prolije nevinnou krev v jednom životě, může vyrovnat svůj dluh tím, že
prolije svou vlastní v jiném.
Jsme zároveň oběti i viníci...
