Od karmického partnera k partnerovi duše

 Je třeba pochopit, že naše duše, naše energie, je bezpohlavní a bereme na sebe pouze kabát, tedy tělo, a v něm se posouváme dále po naší karmické pouti. S příchodem na tento svět pak většinou zapomínáme, s jakým úkolem jsme tady přišli. A pochopitelně se to týká i vztahů.

Spousta lidí řekne, že má smůlu na partnery. Otázkou je, zda je to opravdu smůla nebo jen příležitost k duchovnímu rozvoji. Co když si s těmi partnery máme pouze něco dořešit z minulosti, něčemu se naučit, něco pochopit, odpustit si a jít dále? Takovým vztahům můžeme říkat karmické.

Přesto stále doufáme, že potkáme pravou lásku. Pak jsme zklamáni, že to tak není. V každém životním období může být pro nás určitý partner ten pravý, ten správný pro vývoj naší duše. Důležité je pochopit, že to, co vyzařujeme, to i přitahujeme.

Většina žen i mužů sní o dokonalém partnerovi. Přitom dokonalost neexistuje. Existuje rovnováha a ta je podstatná. Pokud nejsme v rovnováze, jakého můžeme přitáhnout do svého života partnera? Opět v nerovnováze.

Nový vztah jako náplast. Mnoho lidí skáče ze vztahu do vztahu, ve snaze nebýt sám. Najít si další náplast na vztah předchozí, který nebyl naplňující. Většinou se stane, že to, co jsme si s předchozím partnerem nedořešili a neuzavřeli v pochopení, odpuštění a lásce, budeme opět řešit ve vztahu novém. Týká se to pochopitelně i minulosti, tedy minulých životů.  

Myslíme si, že milujeme a přitom zaměňujeme lásku za vášeň a touhu. Chceme mít, vlastnit a většinou žijeme v iluzi dokonalého vztahu.

„Milujete-li něco, nechte to odejít, vrátí-li se to, je to vaše, pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“ Je jen na nás, zda jsme schopni opustit staré a nepotřebné, v odpuštění, lásce a vytvořit prostor pro nové. 

„Přestaň pořád řešit ty chlapy! Moc se na ně upínáš.“ Přesně tak zněla slova jedné mé kamarádky, když jsem opět před léty řešila zcela nefunkční vztah. Velice jsem se upnula na svého partnera a nedělala jsem nic jiného, než se utvrzovala v tom, zda mu na mně záleží a miluje mně.

Bojíme se samoty. Nechceme být sami, protože nám společnost od malička vštěpuje, že musíme mít partnera, manžela a žít ve svazcích.  

Buď sama sebou. Postav sama sebe na pevné základy. Pak potkáš partnera, který je také bude mít postavené. Co vysíláš, to přitahuješ. Podívej se do svého nitra, co tam máš? Co můžeš tomu svému potenciálnímu partnerovi nyní nabídnout?  

Nauč se projevit svou ženskost a zranitelnost.  Přestaň si hrát na hrdinku a soběstačnou ženu. Pak potkáváš muže, kteří tě jen využívají.

 Nauč se přijímat pomoc. Nauč se i o ni požádat a komunikuj! Žena by se měla naučit muže žádat o pomoc a jasně mu říct, co potřebuje. A není to žádná ostuda. Slušný a hodný muž, ženu, kterou miluje, rád podpoří, splní jí její přání. Klidně bude i vysávat, ale musí mu někdo říct, že to je to, po čem jeho žena touží.

Myslíme si, že si nezasloužíme jiného, lepšího partnera. Z toho vyplývá, že si nedůvěřujeme a považujeme se za méněcenné. Nemáme se rádi. Příčiny, proč tomu je, jsou většinou v minulosti…

Láska až za hrob. Pokud svého partnera nezdravě milujeme, lpíme na něm a tzv. ho stavíme nad Boha a nadevše, může se stát, že v dalším životě nás týž partner může naopak nenávidět. A to proto, abychom se naučili nevytvářet extrém a jednali v rovnováze.

Trpitelský komplex. Někdy si naplánujeme tyrany nad sebou. A příčina? Pocit viny a sebeobviňování. Jen ať mě trápí, zasloužím si to. Přestat se vinit a litovat. Odpustit si! A dovolit si být šťastný. Mnoho lidí si zakázalo být šťastnými a užívat si život plnými doušky. Mají pocit, že musí na této planetě trpět a život je jen o povinnostech a starostech.

Odpouštěcí list a rituál. Zapalte si bílou svíčku, kterou pak nechejte dohořet a napište odpouštěcí list. Vypište se ze svých emocí a na závěr udělejte prohlášení, že se zříkáte veškeré viny a lítosti, od teď až navždy. List pak spalte a nechte ho venku větrem rozfoukat. Pak si doma zatančete, jakýsi svůj tanec radosti. Uvidíte, že vše z vás krásně opadne a budete se cítit jako znovuzrozená. Pochopitelně si ten rituál můžete udělat zcela po svém. To už je na vás, jak to cítíte.

Karmické vztahy bolí. Jsou provázány pouty minulosti a jejich odstřihávání je náročné a bolestivé. Někdo jich má za sebou méně, někdo více.

Nejsme schopni odejít. Někdy nejsme schopni ze vztahu odejít napoprvé, i to se stává. Neustále se do něho vracíme. Může to být tím, že spousta věcí zůstalo otevřených, nepochopených a nedořešených.

Už nikdy nikoho nepotkám. Jsem stará na lásku. Žádného partnera už nechci. Kdo nic neudělá, nic nemá. Takový jedinec chce být většinou litován a opět si může v sobě nést staré podvědomé programy. Většinou programy svých rodičů a předků.

Naslouchejte svému nitru. Stovka lidí vám může říkat a radit, co máte dělat a vy se stejně zařídíte po svém. Nechte promlouvat srdce.

Procházíte bolestným vztahovým očistcem? Odžíváte si s partnerem důležitý příběh a útěk většinou nic neřeší. Pokud se mají dát věci do rovnováhy, tak je řešení ku prospěchu věci a vztah neskončí dříve, dokud nepřijde ten správný čas.

Upnutí. Pokud se stále upínáte k jednomu partnerovi, třeba i v myšlenkách, a nedáte šanci nikomu jinému, nikdo jiný ani přijít nemůže. 

 Každý z nás má v tomto okamžiku ideálního partnera a to takového, který nám zrcadlí právě ty úkoly, které jsme doposud nevyřídili. Není to sice příjemné, je to však správné.

 Slovo tvoří. Tím, co říkáte, tvoříte vlastní realitu, svůj vlastní život. Pozor na výroky: „MÁM TĚ STRAŠNĚ RÁDA“ anebo „HROZNĚ TĚ MILUJI“ Vy si myslíte, že říkáte něco hezkého, ale vy tím v podstatě přivoláváte STRACH. Jak můžete tedy spojovat LÁSKU se strachem? Vyslovili jste kletbu, ve které vzýváte strach a přivoláváte ho do svého života, do svého vztahu. Anebo v druhém případě vzýváte hrůzu a rozpolcenost. Mějte na paměti, že vámi vyřčená slova, mohou stát nejen za vaším ÚSPĚCHEM, ale i NEZDAREM. Tvoříte slovem, hřešíte slovem.  Zkuste to nedělat a budete překvapeni, jak se vám změní nejen život, ale i vztahy.

Mnohdy žijeme v iluzi. Partner se kvůli mně určitě změní. Ano, ovšem pokud je v jeho zájmu na sobě pracovat.

Domněnky. Nevolá, nepíše. Něco se mu stalo. Nevolá, nepíše. Podvádí mně. Vždy je všechno jinak. Je třeba nejednat ukvapeně a nevynášet předem soudy.

 Láska není jen nějaká zamilovanost do někoho nebo něčeho. Rozhodně to není synonymum partnerského vztahu. Láska je hluboké přijetí sebe sama se vším, jak jsem a co dělám; s mými světlými i stinnými stránkami. Láska je hluboké přijetí všech lidí se vším, jací jsou a co dělají. Láska je hluboké přijetí reality takové, jaká je. Hluboká láska neříká: „Mám ho rád i přes jeho negativní vlastnosti“.

Hluboká láska říká: „Mám ho rád i s jeho negativními vlastnostmi“. Tím je přijímá. Kdo neumí ocenit sám sebe, těžko může čekat, že jej ocení druzí. Kdo nemiluje sám sebe, těžko může čekat, že jej bude milovat partner/ka. Nejdřív musí mít člověk lásku sám k sobě, pak teprve může milovat druhé a realitu. Ale pozor, mít druhého člověka rád neznamená jej vlastnit nebo ovládat. 

NEBOJTE SE ODPOUTAT OD MINULOSTI, NEGATIVNÍCH PROGRAMŮ A VYKROČIT DO NEZNÁMA… TŘEBA TAM NA VÁS ČEKÁ VÁŠ DUCHOVNÍ PARTNER 

 Vztahy na úrovni duší, již přirozeně plynou, jsou založeny na porozumění a důvěře a oba partneři již dosáhli určité energetické úrovně.

V těchto vztazích není místo pro ego, pro touhu vlastnit a za každou cenu mít jeden druhého. Tito partneři jdou ruku v ruce duchovním rozvojem a posouvají se společně dále. Plynou od samotného začátku vztahu. Je tam plynutí i splynutí.

Jste jako párek ptáků. Nevadí jeden druhému při letu a nezasahují si do prostoru, ale přesto o sobě ví, i když jsou od sebe na míle daleko.  

V duchovní lásce se o ničem nepochybuje, je tady obdiv, úcta a důvěra, které společně vytvářejí obrovské dílo.

Oba již žijete přítomností. Neřešíte, co bude a co bylo. Vychutnáváte si každý společný okamžik, a pokud se vaše cesty rozejdou, nebolí to. Ba naopak. Budete oba považovat za přínosné vědomí, že na každého z nás čeká něco nového a hezkého. Přejete jeden druhému jen to nejlepší.

 Ženy, pokud pochybujete o mužích a dáváte jim za vinu, jací jsou, vězte, že za vším stojí žena a jedině žena může uzdravit tento svět. Je důležité, abyste vedly své syny k lásce, soucitu a důvěře a učily je projevit své city a otevřít svá srdce! Tam to všechno začíná a také končí.

To žena utváří z muže, muže…

Více v knize Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše

Ještě ji nemáte?  Knihu si objednáte ZDE