FINANČNÍ PROBLÉMY. NENAPLŇUJÍCÍ PRÁCE.

Peníze jsou každodenním tématem. Buď děláme něco, co milujeme a jsme na mizině nebo vyděláváme dost, ale naše duše umírá. Jak tohle skloubit dohromady?

Stále jsem se ve svém životě potýkala s těmito problémy a teprve po mnoha letech přišly odpovědi.

Dostala se mi do rukou kniha od spisovatele trilogie Hovory s Bohem, Neala Donalda Walsche – Bohatství spokojeného života. Chtěla bych se s vámi podělit o dojmy z této knihy, o pár ukázek, ale také vám chci uvézt v krátkosti i pár mých příběhů a zkušeností.

Předpokládám, že lidé čistě racionálně myslící tento obsah mohou zavrhnout, mohlo by je to negativně ovlivnit, což v pozitivním slova smyslu může ve výsledku znamenat, že se mohou ponaučit ve formě lekcí, které by v praxi mohly nastat.

Většina z nás si plete bohatství s penězi.

Nicméně když vezmeme v úvahu všechno, v čem jsme opravdu bohatí, a když se rozhodneme nezištně to sdílet s ostatními, brzy zjistíme, že získáme to, co jsme považovali za bohatství, tedy peníze. Když přemýšlíme o penězích, domníváme se, že je to energie, která je mimo realitu vesmíru. Ve vesmíru však neexistuje nic, co by nebylo jeho součástí. Jakmile si uvědomíme, že i peníze jsou součástí vesmíru, náš postoj k penězům se změní.

Takže když se snažíme najít správné živobytí, nesmíme hledat něco, co bychom mohli dělat, ale musíme hledat něco, čím bychom mohli být. Musíme být ve spojení s tou částí našeho já, která ví, čím opravdu jsme. Proto hledejte ve svém nitru. Co jsem, když se cítím naplněn? Co jsem, když se cítím dobře? Možná jsem léčitel, možná jsem smyslný, možná jsem tvořivý. Možná existuje nějaká úroveň bytí, která vám ukáže podstatu toho, co je ve vás krásného. Jedině tak nacházíme to, co máme dělat. Naše činnost musí vycházet z našeho bytí, nikoli naše bytí z naší činnosti.“ (N. D. Walsch)

Tady bych se zastavila a podělila se s vámi o svůj krátký příběh z mého života.

Kdyby mi někdo před pár lety říkal výše uvedená slova, nechápala bych vůbec nic. Ztrácela bych se v bludišti nějakých nepodstatných blábolů, vykázala bych asi dotyčného do patřičných míst a na knihu pana Walsche bych se ani nepodívala. Žvásty. Přitom jsem byla uvězněná v toku nenaplnění a motala se v kruhu. Vystřídala jsem za ta léta spoustu zaměstnání, ale v ničem jsem neviděla smysl. Byla jsem stále vyčerpaná a nespokojená. Nebavilo mě rutinně jít s davem a všechno, co jsem dělala, jsem dělala jen pro peníze a z donucení, s potřebou se uživit a přežit. Z práce do práce. Unavená, uhoněná, nešťastná. Vždycky mě bavilo psát, měla jsem vztah ke slovům a k literatuře, ale ve škole jsem nevykazovala patřičné výsledky. Toužila jsem pomáhat lidem, ale nevěděla jak. Ve skrytu duše jsem cítila, že musím být jaksi prospěšná ostatním, jen jsem nevěděla jak a čeho se chytit. Kariérně jsem se dostala jednu dobu až na vrchol, ale uvnitř jsem byla nešťastná. Bylo to za cenu neustálé dřiny, jak se říká v pátky, svátky a nikdo na mně nebral ohledy.

Chtěla jsem být svým pánem a hledala únikové cesty, jak nikomu nesloužit. Nešlo to. Až po strastiplné cestě a mnoha životních zkušenostech, které jste si měli možnost již přečíst, jsem došla do cíle. Přes vlastní prožitky. Za to jsem velice vděčná. Posunuly mě k práci, která mne dnes skutečně naplňuje.

A proč by to tak nemohlo být i u vás? Jen to chce mnoho trpělivosti, pochopení a účast. Nemyslete si, ani já jsem si po objevení svého „údělu“ nebyla jistá. Sžíraly mě pochybnosti. Pochybnosti, zda jsem pro práci terapeuta dost dobrá. Nevěřila jsem si. To byla chyba. A taky další chybou bylo, že jsem hledala jiné cestičky, hledala si ještě další práci.

Trvalo tři roky, než jsem pochopila. Cítila jsem, že mám tuto práci dělat, ale v hlavě se mi honily pochybnosti týkající se nejen nedostatku sebedůvěry, ale také strachu, zda mě taková práce uživí. Štěpila jsem tedy svou energii ještě jiným směrem a snažila se skloubit tuto práci s pomocí lidem s byznysem. Pokaždé mě to vrátilo zpátky. Buď se mi nedařilo, nebo mě něco a někdo blokoval a přišla jsem o peníze. Vesmír mě vždy hodil na cestu zpět.

V další řadě jsem pochopila, že bychom měli žít nejdříve pro sebe, ne pro druhé. Není v tom sobectví, ale zjištění, že pokud sám sebe postavím na pevném základě a pomohu nejdříve sobě, mohu pomoci i těm ostatním. Dělám tedy tuto práci na základě svého naplnění. Mohu stavět na vlastních zkušenostech a prožitcích, mám lidem hodně co říci a mohu jim pomoci navést je na správnou cestu. Na cestu pochopení sebe sama. A to mě naplňuje.

Další problém je, jak vypráví pan Walsch.

,,Mnoho lidí si myslí, že peníze jsou špatné. Mnoho lidi to mají zakódováno ve svém podvědomí. Když se jich zeptáte, zda považují peníze za něco špatného, odpoví vám: Ne, peníze jsou dobré. Přitom se ale chovají tak, jako by peníze byly špatné.“

Od malička vštěpujeme svým dětem, že peníze jsou špatné: „Na to nemáme, to si nemůžeme dovolit, peníze kazí charakter. Víš, kolik to stojí? Musíme šetřit.“ I já jsem to doma často slýchávala, peníze byly každodenním tématem a většinou také důvodem častých rodičovských hádek. V době dospívání byly viditelné třídní rozdíly a opět stále stejné debaty na téma: ,,To si nemůžeme dovolit. Kolik to proboha stálo? Ty boty ti nekoupím…“

Přiznejme si, že jsme velice ovlivněni médii, televizními pořady a seriály, které jsou přehlídkou všech negativních vzorců. Rodiče mi také vštěpovali, že si mám najít práci, kde budu mít jistotu. Nikdo se nepozastavil nad tím, zda mě ta práce bude bavit. Budeš to dělat a hotovo. Chodila jsem z práce domů nešťastná a frustrovaná, vyčerpaná, práce mi byla břemenem a dělala jsem jí z donucení. Ztrácela jsem smysl života…

——–

Právě jste si přečetli ukázku z knihy Karmická sinusoida. Knihu si můžete objednat ZDE