I některé mé knižní příběhy mají svá pokračování. V případě Hanky, maminky mého bývalého přítele šťastné ovšem není. Svůj příběh mi dovolila před šesti lety zveřejnit v knize Vesmírná sinusoida. Tehdy jsem ho nazvala Láska až za hrob. Hanka před dvěma lety zemřela na rakovinu slinivky. Rok po terapii a intenzivní práci se mnou, se vrátila ke svému bývalému příteli. Spasitelský syndrom jí neopustit, ba naopak. Nechala se ničit, šlapat po sobě a měla neustálý pocit, že mu něco dluží. Nepomohly ani další sezení, odpuštění, nic. Žila v módu pocitů viny a dluhu. Dva týdny před smrtí mi svěřila, že nemohla jinak. Na tomto smutném příběhu vidíte, že pochopení nestačí, pokud se neuvede do života, do praxe. Pak jsou všechny pokusy o vedení z mé strany marné. V tomto případě musím ctít cestu klientovu i cestu člověka blízkého, byť je to mnohdy těžké.

 

LÁSKA AŽ ZA HROB 

Hanka, šedesátnice, celý život obětovala svému despotickému a tyranskému exmanželovi, alkoholikovi, aniž by věděla, proč to vůbec dělá.
Hanka se v regresi vrátila v čase do období starého Egypta.
Byla vdovou, manžela jí zavraždili nějací tehdejší pobudové a ona zůstala sama se synem.
Velice na něm lpěla a dusila ho svou láskou.
Když dospěl, všechny jeho přítelkyně, které kdy měl, natolik znechutila, že se s ním nakonec samy rozešly.
Pokaždé se radovala a prožívala triumf. Syn s ní musel spávat v posteli a nakonec to došlo tak daleko, že si z něj udělala svého milence.
Zůstal s ní do konce jejího života. V tehdejším synovi poznala svého současného manžela.
Poznala jej ale také v dalším životě, který se odehrál, o několik století později.
V regresi vypráví: „Vidím se jako prostá dívčina. Mám na sobě jakýsi kroj.
Kolem dokola jsou samé chalupy a já mám pocit, že se chystám na nějakou tancovačku.
Pak vidím přicházet moc krásného chlapce. Ano, je to můj přítel a běží ke mně.
Chytá mě kolem pasu a rozutíkám se s ním směrem mezi chalupy.
Přicházíme na malé náměstíčko, kde je spousta lidí a hraje muzika. Jdeme hned na parket a tančíme. Je nám spolu krásně.
Naše rodiny se mají rády a plánují naší svatbu. Jsem velice šťastná.
Miluji svého přítele nade vše. Tančíme spolu až do pozdních hodin. Jsem už unavená a on říká, že mě odprovodí domů.
Vracíme se po pěšince mezi domy. Najednou se ze stínu vynoří tři muži. Jeden mě chytí a druzí dva povalí na zem mého milého. Všechno se děje tak rychle.
Chci volat o pomoc a křičet, ale muž mi tiskne dlaň na ústa.
Tiše přihlížím, jak ti dva kopou a mlátí mého přítele. Cítím veliké zoufalství a bezmoc.
Pak ho svlékají do naha a všechno co má na sobě i u sebe odnášejí.
Já sotva popadám dech, přes slzy nic nevidím, jen vidím, jak k němu klekám a beru jeho zakrvácenou hlavu do dlaní. Mám pocit, že nedýchá. Křičím a volám o pomoc.
Pak slyším přibíhat spoustu lidí. Odstrkují mě od něho a nic nevidím.“
Hanka dále popisuje, že pro ni život smrtí přítele úplně skončil. Uzavřela se do sebe, trpěla depresemi a lidé jí považovali za šílenou.
Spáchala sebevraždu. Utopila se.
Hanka v regresi rekapituluje oba minulé životy a spojuje ho s životem současným.
Vypráví: „Svého přítele Milana jsem poznala v době, kdy jsem se po sedmi letech manželství rozváděla.
Můj exmanžel hodně pil a nerozešli jsme se v dobrém.
Teď v podstatě chápu, že pokud odejdete ze vztahu, kde nejsou poměry urovnány a ještě v té době začnete vztah s dalším partnerem, je to jako byste šli z deště pod okap. Já jsem si přitáhla podobného partnera, jako byl můj manžel.
Ale s tím rozdílem, že s Milanem jsem vydržela téměř dvacet let!
Dvacet let jsem se nechala citově vydírat a manipulovat sebou! Ze začátku našeho vztahu byl Milan úžasný.
První tři roky jsme prožívali líbánky. Bylo to úžasné období. Ale pak začal popíjet a teror se začal stupňovat.
Já jsem žila v iluzi krásného vztahu dalších třináct let, i když mě pak napadal slovně, později i tělesně a jeho pití začalo být neúnosné.
Neustále jsem věřila, že se Milan změní.
Navštěvovala jsem různé kartářky a vědmy, aby mi řekly, že se tak stane a Milan prozře. Nestalo se. Pak jsem pochopila, že musím změnit sama sebe.
A po dvaceti letech jsem se od něho konečně odpoutala a odstěhovala jsem se. Stala se z něho troska, alkohol ho zničil. Jeho rodina ho úplně zavrhla. Mě to však nedá a občas za ním zajdu.
Uvařit mu, uklidit a popovídat si s ním. Cítím, že je rád, ale ztrácí se mi před očima. Mám ho stále moc ráda, ale žít už bych s ním nedokázala. A zavrhnout ho také nedokážu. Teď už chápu, že bych vytvořila extrém.
V těch dvou minulých životech jsem ho milovala „až za hrob“ a nyní by to bylo stejné, kdybych s ním zůstala.
Ovšem, kdybych ho zavrhla, také by to nebylo správně.“
—-
Úryvek z knihy Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše, více o knize ZDE
Ester Davidová
Jmenuji se Ester Davidová a byl to můj životní příběh, který mě dovedl k technice regresních terapií. Právě ta mi pomohla rozuzlit a pochopit nejen to, co se mi v životě dělo, nalézt příčiny mých problémů, ale zejména pochopit sebe sama. „Můj příběh najdete tady“>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Knihy – Karmická, Vesmírná a Vztahová sinusoida
  • Léčení se čtyřmi živly / Meditace
  • Partnerská osudová čísla
  • Základní kurz regresních terapií – online program
  • Ebook zdarma
  • Být sobě terapeutem – Online program
  • Já. Žena. Deník pro každou ženu.
  • Léčení energie dělohy – Online program
  • Rituální Znovu-Zrození – Online program
  • Léčení vnitřního Muže, Ženy a Dítěte – Online program
  • Kniha Kiliánovo tajemství
  • Meditace na každý den
  • DÍTĚ V NÁS – Online program