VE JMÉNU VÍRY
Na jaře roku 2018 jsem jednou večer přemýšlela, proč se mi vyhýbá obloukem hojnost, čím si ji brzdím. Proto jsem si v mysli dala otázku: „Vesmíre, ukaž mi, proč si stále blokuju bohatství. Co se stalo a co mi to blokuje? “
Během chvilky jsem skočila do minulého života, který byl ze všech, které jsem doposud spatřila, ten nejsilnější a nejemotivnější.
Viděla jsem samu sebe jako ženu, nejspíše ze středověku, která žila v jeskyni schovaná před zraky ostatních. Nic jsem nevlastnila, žádné hmotné věci, jen to nejnutnější k přežití. Byla jsem přesvědčená, že to největší bohatství je má víra v Boha a nic víc nepotřebuji. Dobrovolně jsem se majetku a domova vzdala. V ten moment mi hlavou bleskla myšlenka: „To je sice hezké, ale takhle se dá žít pouze tehdy, pokud člověk nemá děti.“
Okamžitě jsem byla vrácená o kus dál v minulém životě.
Seděla jsem v obyčejné loďce na rybníku, v náruči měla novorozeně zabalené do nějakých hadrů. Poznala jsem v něm svého současného syna Marka. Nezapomenu na ten můj láskyplný výraz v obličeji a na má slova: „Nezlob se na mě, ale musím to udělat, aby mě nenašli. Ty bys mě prozradil.“ Poté jsem ho pomalu vložila do vody a nechala utopit. Před někým jsem se schovávala a bylo nutné, aby mě nenašli. Dítě by mi to moc neusnadnilo.
Tato scéna se mnou velice otřásla. Když jsem se probrala, celé jsem to obrečela. Nechápala jsem, jak jsem mohla udělat něco tak hrozného. Jak jsem mohla být zaslepená vírou? Chvíli na to mi volal můj přítel a já nebyla schopná mu nic říct, stále mi tekly slzy po tváři. Uvnitř v sobě jsem cítila bolest a hořkost. Hovor jsem musela ukončit.
Začaly mi však dávat smysl dvě věci:
- Už jsem pochopila, kde jsem si zablokovala hojnost.
- Došlo mi, proč se Mareček tolik bál s námi chodit k rybníku.
Můj syn byl schopný na nás čekat na břehu rybníka celý den. I v těch největších vedrech jsme ho do vody nedostali. Jednalo se jen o rybník, v bazénu problém neměl.
Několik dní jsem ještě tento zážitek měla v sobě. Začínala jsem si uvědomovat, že možná proto jsem tolik bojovala o to, aby se Mára narodil, i když bylo tolik lidí proti. Cítila jsem, že on se musí narodit, viděla jsem v něm výjimečné dítě.
Když jsem byla schopná příteli povyprávět o svém zážitku, tak se mě zeptal, zda se něco změní, když jsem objevila příčinu. Na to jsem odpověděla, že nevím. Později jsem se Marečkovi omlouvala za to, že jsem ho kdysi utopila. Nic extra mi na to neodpověděl, jen se na mě díval.
Postupem času jsem na tuto příhodu zapomněla. Když jsme se letos opět jeli k rybníku vykoupat, vůbec mi nedošlo, že se Mára bojí.
Všichni jsme vlezli do vody. Po chvilce dovádění mi přítel říká: „Podívej, vždyť Mára je ve vodě.“
A skutečně! Vesele dováděl s námi. Byla jsem fascinovaná a tolik ráda, že se toto konečně zlomilo. Dokonce i finance ke mně začaly proudit více, náhle se objevovaly příležitosti, jak se dostat k penězům.
Někdy jsou skryté příčiny našich neduhů v minulosti, a kdo upřímně hledá, ten vždycky najde.
I když některé zážitky můžou s dotyčným dosti zatřást.
Nicméně nikdy neuvidíte nic, na co nejste skutečně připraveni.
Nelly Burešová /Štírka / Životní číslo 4
Ptáte se: „Jak vést malého Štírka?”
Pokud vás malý Štír trpí již od útlého věku strachy, v textu knihy se vám již dostalo odpovědí, proč tomu tak je. Teď je jen na vás, zda je v něm umocníte, nebo ho povedete tak, abyste jeho destrukční energii přetvářeli v tu pozitivní a tvůrčí.
Povídejte si s ním o otázkách života a smrti. Buďte k němu otevření a upřímní. Před ním totiž nic neutajíte. Prokoukne sebemenší lež a výmluvu.
Pro malého a velkého Štíra je výborná terapie vymalovat se ze svých emocí a pocitů.
Pro svůj rozvoj potřebuje přírodu a tvorbu. Podpořte jeho sny a fantazii prostřednictvím příběhů a pohádek s ponaučením a dobrým koncem. On potřebuje věřit na dobré konce.
Úryvek z knihy Cesty duše v číslech a znameních
Více o knize na této stránce ZDE
