ŽIJ, TAK JAK CHCI JÁ!

Jolanku trápí dlouhodobé gynekologické problémy, které se překlenuly v endometriózu dělohy. Absolvovala před pár měsíci operaci a její stav se nelepší. Ba naopak, endometrióza zasahuje i další orgány. Užívá hormonální injekce a lékaři jí doporučili otěhotnět.

Její okolí na ni apeluje, ať se tak stane a že jedině to jí může pomoci.

Ona však ví, že tudy cesta nevede. Neumí se jim postavit a cítí se jako mezi mlýnskými kameny. Její přítel tyto tlaky neustál a rozešli se.

Ve svých dvaceti čtyřech letech si uvědomuje, že by dítěti nic dobrého nepředala – jak sama zmínila.
Trápí jí, že je snadným terčem manipulace a ovládání. Zejména ze strany maminky.

V regresi jsem ji vedla do prenatálního období a Jolča popisovala, že cítí z maminky únavu a smutek.
Celé těhotenství bylo plné strachu, že o Jolču přijde.

Má dva starší sourozence, ale jak sama prohlásila: „Jsem nejmladší. Mí dva starší sourozenci nesplnili matčino očekávání a ona do mě vkládá naději, že budu žít tak, jak chce ona. Chce, abych plnila její nenaplněné sny. Tak je tomu stále.“

Jolča se cítí celou dobu, i po porodu pod tlakem, maminka na ni přenáší své strachy a je úzkostlivá. Svou „extrémní láskou ji doslova dusí“.

Když se vracíme zpátky, do energie početí, tedy v jakém energetickém rozpoložení byli její rodiče, když byla zplozena, tak povídá: “ Máma tátu nemiluje. On jí ano. Ona ho bere jen jako nástroj k početí. Nejedná s ním na rovinu. Kdyby mu řekla, že chce třetí dítě, určitě by souhlasil. Manipulace. Celý život se vlastně potýkám s manipulací..“

Julči jde procházení velice krásně a sama si přichází na spoustu souvislostí.

Následně jsme se pustily do léčení energie Julčiny dělohy.
Bylo důležité rozkličovat, co si v sobě její děloha nese. A které silné programy a vzorce převzala od své ženské rodové linie.

„Cítím smutek. Ženy nejsou ženami. Bojí se jimi být. Necítí naplnění. Nebylo jim to dovoleno. Ony si to nedovolily. A tyto strachy si ženy předávaly dále. Moje děloha pláče. A vaječníky také. Já mám tu rodovou kletbu zlomit. Mám se odklonit od toho proudu nelásky a manipulace a již to nepředávat dalším generacím. Mé tělo vytvořilo stopku. A já nechci, dokud sama sebe nedám do pořádku, tyto programy svým dětem předávat dále..“
Jsem v úžasu, jak hezky si Jolča vše uvědomuje.

Pak se konfrontuje s maminkou. Přichází další uvědomění. Maminka jí chce nacpat do formičky, kterou pro ni sama připravila. Jenže Jolča do ní nepasuje. Je jí úzká, malá, není v ní sama sebou a je stlačená. Její orgány se deformují, jak sama říká. A pokud mamince nenastaví zdravé hranice, zničí jí to. A to už Julča nedovolí.

„S láskou se jí postavím. Chci si jít svou cestou. Ona mé nemoci využívá, aby se o mně mohla starat. Ta nemoc mě vede. Vede mě, abych byla sama sebou. Abych ale nejdříve poznala, kdo opravdu jsem. Zatím jsem výtvor těch druhých.. .“

Zaměřily jsme se s Jolankou ještě na více věcí. Prošla si i dvěma minulými životy, které úzce korespondovaly s jejími strachy a nejistotou. I s jejím potlačeným ženstvím.

Před odpuštěním a energetickým porodem – odpoutání se od maminčiny dělohy jsem jí vyzvala, aby dala ven všechny potlačené emoce. Měla v sobě spoustu vnitřního vzteku. Ten jí zevnitř také silně rozežíral.

„Já jsem si vždycky myslela, a tak mě to i učili, že vztek je špatný. Nesměla jsem se vztekat či jakkoliv zlostně projevovat. A teď cítím, kolik ho v sobě mám.“

Pak za doprovodu šamanské hudby vztek vypouštěla ven a mentálně si dovolila říci mamince vše, co ji tíží, štve i trápí. Bez pocitů viny.

Na závěr cítila velkou úlevu.

Jolana, životní číslo 6

Právě jste si přečetli ukázku z knihy Cesty duše v číslech a znameních. Více o knize se dočtete ZDE.