Jsou odjinud
Něco vám prozradím. Teď už mohu.
Před devíti lety byl u mně na regresní terapii člověk. Z vysoce postavených míst.
Říkejme mu Čeněk.
Chtěl zůstat v anonymitě.
Šel do politiky ze zištných důvodů.
Konat dobro.
Nedával tlak, korupci, machinace o kterých mi vyprávěl.
Nevěděl jak z kola ven.
V regresi se rozpomněl na pár životů.
Kde byl výše, avšak ne vysoko postavený člověk.
Přesto viděl do karet těm druhým.
A vypráví: Oni si ve své moci libují, jsou zbaveni schopnosti empatie a soucitu.
Jsou ‚odjinud.‘
Přišli sem dávat vše do rovnováhy… Probudit nevědomé, spící, oni na sebe vzali jako duše dost těžký úkol.
A rodí se stále do stejných vysokých rolí. Hitler bude stále Hitlerem, jen v jiném kabátku.
Jindřich VIII., Stalin, atd., atd. také.
A tihle lidé u moci dostávají stále šanci k nápravě.
A víte, co na tyto moci pány funguje?
Cituji Čenka, který mi nedávno napsal.
– Zůstat neoblomní ve své víře, stát si za svými názory, nepodlehnout strachu – protože je to jen hra, věřit si, tvořit, nevěnovat zlu pozornost, nedávat jí energii – to je jejich potrava.
Přijímat a zároveň selektovat – co je pro mě dobré, být bdělý k myšlenkám druhých – oni myslí jinak, naslouchám, neodsuzuji, ale hlídám si své hranice!
Hranice rovná se = mám se rád, vážím si sebe.
Toť je vzkaz pro vás, přátelé. Od Čeňka.
On věděl již tehdy, před devíti lety, své.
S vládou, i bez vlády.
Ze které odešel.
A prý dobře udělal 
Komentáře
