Nejsem dost, aneb sundej si ty kalhoty!

Erika je sedmatřicetiletá žena, která vede pro své okolí vcelku pohodový život.

Má dvě krásné a zdravé dcery. Jejich vztah je spíš sesterský než mateřský.

Žije s přítelem, který je finančně dobře zajištěn a nedávno jí navrhl, že není třeba, aby chodila do práce. Rád by, aby se věnovala tomu, co jí baví a naplňuje.

Erika se v tomto směru hledá. Dělala dlouhou dobu ve finančnictví, ale ničilo jí to.

Do osobního dotazníku mi na otázku, zda trpí nějakými strachy, odpověděla, že má strach z udušení. Jako malá mívala často chřipky a rýmy a každou rýmu prožívala s hrůzou, že se udusí.

Ústředním bodem, proč přišla na regresi, byl vztah s jejím otcem a svým přítelem.

Otec v ní zanechal hlubokou stopu, která se nyní odráží na jejím partnerském vztahu.

Otec je prudké povahy. Výprask byl na denním pořádku.

Erika byla svědkem toho,  jak její matku často fyzicky napadal.

Celé dětství prožila v křeči. „Dostávala jsem často výprask a taky „zaracha“ – uvedla.

Doma musela fungovat, tak jak chtěl on. Sednout si, odpočívat nebo si hrát, číst, bylo naprosto nemyslitelné.

Byla pod neustálým tlakem.

Oba rodiče po ní chtěli jen výsledky, dobré známky, ale nikdy se jí nevěnovali. Otec ji nikdy nepohladil, nedal pusu, nepochválil.

Máma se jí také odcizovala skrz své podnikání a svojí absenci doma.

Erika brzy odešla z domu a otěhotněla.

Současný partner, je otcem její druhé dcery.

S mámou si vztah urovnala, ale s otcem je to těžší. Jsou si stále vzdálení.

Eriku trápí, že v současném vztahu vázne komunikace. Nechápou jeden druhého. Vadí ji, že on je pohodář, nic neřeší a vše nechává na ní. Veškeré domácí práce a výchovu dcery. Vyslechne si jí, ale už se v rozhovorech k ničemu nevyjadřuje.

Ona zastane všechny mužské práce, od vrtání až po výměnu pneumatiky. Přítel si udělá svou práci, přijde domů a už nic neřeší.

V regresi jsme šli po stopách vzpomínek z dětství. Velice plakala, když se rozvzpomínala na bolestné okamžiky spojené s jejím otcem.

Šli jsme hlouběji. Do prenatálního období.  – Nechtěla se narodit. Cítila nelásku svého otce již tam. Matka byla pod tlakem a v napětí. Na svět přišla o tři týdny později.

Udělaly jsme tzv. „Výměnu rolí.“

Vcítila se do svého otce a vypráví:

„Je nešťastný. Neumí dávat svou lásku najevo. I on byl vedený v dětství k neustálé dřině. Žádná radost, žádná zábava. Jen dřina a dřina. On to jinak neumí. Je ve své podstatě velice nešťastný a prázdný. A tu prázdnotu vyplňuje neustále prací. Jakoukoliv.“

Zůstala v úžasu, co v jeho roli prožila.

„Bože, on to ale ani jinak neuměl a neumí. A já jsem se mu snažila zavděčit, stejně jako on svým rodičům. Pořád žiji pod tlakem „MUSÍŠ! A přenáším to i do svého vztahu.“

Následně jsme totéž udělali i s jejím přítelem. Vžila se do jeho role a popisuje:

„On mě tak bezmezně miluje. Je mu jedno, že nebude hotovo to, nebo ono. On čeká, až dám já ten impulz k tomu být více sdílná. Ale já jsem jen samá povinnost a pak jsem na něho naštvaná, že neudělá to, nebo ono. Přitom to neumím vyslovit, neřeknu to a jsem pak zlá, že on to automaticky neví. Vždyť on mi tím svým postojem jen ukazuje: „Eriko, zastav se už konečně a přestaň s tím chtít být dokonalá.“ Pořád čekám ocenění a pochvalu, proto jedu až do úmoru. Ale on to tak nechce. Chce více žít. Chce, abych se více uvolnila. Miluje mě i bez té dokonalosti“

Přesně tak Eriko, povídám.  Vždyť vy jste taková Xena na koni, která vzala svému rytíři brnění a prapor. A on čeká, až mu ho vrátíte.

Tohle je přesně ten problém naší společnosti. Ženy vzaly roli svým mužům a pak se diví, že vztahy nefungují.

„Ano, je to tak Ester. Vždyť já jsem to tak na začátku vztahu nastavila. Já si ho tak naučila, že všechno zvládnu sama. Já jsem si vzala ty kalhoty a dokazovala mu svou sílu. Postavila jsem se do mužské energie a on čeká, až sundám ty kalhoty.“

Erika si sama nacházela odpovědi. Bylo jich mnoho. I prostřednictvím techniky – role vnitřního muže, ženy a dítěte si uvědomila spoustu souvislostí.

Pochopila, že jí přítel dal skvělou příležitost zregenerovat se. A také jí tímto gestem ukazuje, že je mužem, který se o ní dokáže postarat.

Ona jede celý život na plný výkon. Neumí se zastavit. Neumí relaxovat. Neumí vypnout. Nedotahuje věci do konce, je netrpělivá a těká z místa na místo. Hnána tím neustálým programem MUSÍM z dětství. Tak silně jí ovlivnil a ona si uvědomuje, že je nejvyšší čas ho přepnout.

Pustily jsme se tedy do zpracování onoho MUSÍM, který byl v ní velice silně zakořeněný.

Hned poté také POCITY VINY –  a ona ze svého nitra uvolnila mnoho tlaků a potlačených emocí a divila se, z čeho všeho se viní.

Sama si také přišla na to, že strach z udušení jí signalizuje – dusím se svými potlačenými emocemi a neumím otevřeně mluvit.

Na závěr jsem jí provedla hlubokým odpuštěním svým rodičům a také sobě.

Dostala ode mně manuál, který jsem jí vypracovávala v průběhu sezení a také Deník pro každou ženu, který jí povede v jejím každodenním životě.

A co se týká jejího partnerského života – sepsala jsem jí několik otázek partnerské analýzy, kterou si společně udělají se svým přítelem, aby mohli hlouběji nahlédnout do partnerské komnaty, kterou ještě neotevřeli.

Doporučila jsem jí zastavit se, přestat na sebe tlačit, nechtít všechno stihnout a především dokazovat svému okolí, jak dobrá je.

To už není třeba.

Erika / Životní číslo 3

—

Právě jste si přečetli ukázku z knihy CESTY DUŠE V ČÍSLECH A ZNAMENÍCH / Knihu si již můžete objednat ZDE