Minulé životy nebo genetická paměť?

Jednou se mi do rukou dostala kniha, která ve mně zažehla podnět k napsání tohoto článku.

Autorka v ní popisuje prolínání dvou časových dějových linií. Jedna se odehrává v současnosti a druhá v 17-tém století a hlavní hrdinka je spisovatelkou, která se při psaní svého příběhu zabývá otázkou, zda to, na co se při psaní svého románu rozvzpomíná, je výsledkem jejího minulého života či genetické paměti.

K žádným konkrétním odpovědím se nedopátrá, avšak to, co se jí odehrává v přítomnosti, silně koresponduje s příběhem z minulosti.

A tohle téma ve mně spustilo touhu zapátrat a podívat se na tuto oblast hlouběji a z obou směrů.

V posledních pár letech se naše vědomí otevírá a čím dál více lidí se zabývá otázkami minulých životů. Věříme, že to, jak žijme nyní, je výsledkem minulosti, tedy našich minulých životů.

Za léta regresní praxe jsem slyšela vyprávět a popisovat několik stovek svých klientů nespočet dávných příběhů a ba co více, každý ten příběh jim dával odpovědi na to, jak žijí nyní.

Bez příčiny není následků.

S tím souhlasím. I já sama jsem si prošla mnoha vhledy do minulosti, které mi ukázaly cestu a pomohly mi pochopit životní souvislosti.

Ovšem v poslední době se začínám na tyto věci dívat i druhým metrem.

Začnu popořadě.

Řekněme, že v sobě nosíme spoustu energetických i genetických dat.

Představte si, že jste jedna jediná větvička na samém vrcholku koruny stromu, a když se podíváte dolů, zjistíte, kolik větviček, různě rozvětvených je pod vámi. A každá ta větvička je jiná, jsou různě tvarované, hladké i drsné, mají různý počet listů a plodů, ale jejich jádro a struktura je stejná. Pochází z jednoho kořene, z jednoho kmene. A když jdete k tomu kořeni, tzv. k tomu Adamovi a Evě, zjistíte, co vám ty větve pod vámi všechno předaly, abyste mohly vyrůst. Vděčíte jim tzv. za svůj zrod.

Dokážete si představit vaše rodiče a pak vaše prarodiče a jejich rodiče a zase ty jejich rodiče… a tak to jde dál a dál a jsou z toho davy. Statisíce lidí, kteří se spolupodíleli na vašem vzniku.

Každý ten jedinec si v sobě nese stopy svých předchůdců, kteří žili určitý životní příběh, oplývali specifickými povahovými rysy, které se postupně na jeho cestě formovaly. U každého toho jedince exceloval nějaký povahový rys, program, emoce, prožíval svá vlastní životní dramata, otřesy nebo traumata, která se do něj vtiskla .

Když jdeme od podlahy, tedy od kořene nahoru, tak tam kdesi v pradávných časech se potkali dva lidé, žijící např. na severu, každý byl z jiného kmene a pak putovali krajinami dále, povili několik dětí, které se také rozprchly po světě, a jedno z těch dětí, je váš řekněme „praprakořen“, který se také hýbal z místa na místo, potkal svůj protějšek, v jiné krajině, třeba kdesi na jihu, opět se zamiloval, opět povili několik potomků…opět putovali a opět prožívali různá dramata, i příběhy.

Procházeli různými časovými liniemi, střídajíc jeden druhého, rodili se a umírali a za života předávali svým potomkům své vlastní paměťové otisky i otisky svých předků a tak to šlo dál a dál…

A do vás se vepsaly všechny tyto indicie, události, emoce, programy, prožitky, traumata, i dramata…

Představte si ten energetický i genetický koktejl, který v sobě máte…

Vy s tímto koktejlem žijete několik let v nevědomosti a pak přijde životní facka a kopanec a ten koktejl začnete vylívat. Vaše vnímání světa i sebe sama se začne měnit.  Možná se i zabýváte otázkou minulých životů a možná se i na ně začnete rozvzpomínat a najednou vám vše začne dávat smysl.

Říkáte si ano, to je přesně ta karma, a to, co žiji nyní je odrazem mých minulých životů.

Ale co když to tak není?

Co když žijeme pouze nyní, na momentálním vrcholu genetického i energetického řetězce? A vše, co přisuzujeme našim minulým životům, je důsledkem životů těch před námi?

Co když, že se rozvzpomínáme na životy našich předků?

A z nějakého pro nás neznámého důvodu narovnáváme tu pokřivenou genetickou matrici našich předků? A v naší genetické i energetické databance dochází k tzv. čištění?

Zhruba před rokem jsem si prošla rodinnou konstelací, ve které mi byla postavena konstelace na mou ženskou rodovou linii.

A v tomto procesu vyplouvaly na povrch určité příběhy, a ty mi ukazovaly ty mé, vlastní, současné.

Ukázal se příběh jedné z mých prapra.., že rodila jedno dítě za druhým a její život se točil pouze kolem reprodukce dětí a otročinou v domácnosti. Druhá prapa.., zemřela po domácku provedeném potratu. Ta má první prapra, mi nastavila zrcadlo podvědomého strachu z vícečetného potomstva a role ženy v domácnosti. Druhá prapra, mi dala odpovědi, na má častá zamlká těhotenství.

Těch příběhů bylo více a dávaly mi velký smysl.

Cítila jsem, jako bych byla poskládaná ze všech těch žen přede mnou.

Cítila jsem všechny ty útrapy a křivdy, všechno to potlačování, boje, strachy, nedůvěru i nejistotu a pak jsem se podívala do svého nitra a zhrozila se! To všechno jsem já. To všechno jsem převzala od všech těch mých pra pra…babek kořenářek, ženštin u dvora, rolnic i posluhovaček, hraběnek i spisovatelek, žen v domácnosti i žen cestovatelek, žen nemocných i zdravých, Kleopater i Johanek z Arku, protože, co my jen víme, kam až se ty naše geny zatoulaly.

Ve své podstatě nejde o to, kým jsme byli, ale důležité je, jak jsme žili. A přesně to, udává ten směr. Nejsme tady proto, abychom si libovali v minulosti, jako ve filmovém příběhu, ale přistupovali k němu jako ke studnici pravdy. V tomto směru je jedno, zda je existence minulých životů pravdivá, či ne.

Přistupujme k tomu tak, že jsme napůl genetika a napůl energetika. Napůl duše napůl hmota.

Ve Vesmíru vládne rovnováha a tak je to tomu podle mě i v tomto případě.

Možná jsme svými vlastními předky, kteří se sem vracejí, aby napravovali stíny nedostatků minulosti a prosvětlovali cestičku vlastní budoucnosti.

Poděkujme sami sobě, jak velký úkol jsme na sebe vzali. Ať už harmonizujeme své vlastní minulé životy nebo koktejly naší genetické paměti.

Právě jste si přečetli ukázku z knihy CESTY DUŠE V ČÍSLECH A ZNAMENÍCH / Knihu si můžete objednat ZDE