Naše děloha – náš dům, anebo proč jsme citliví na energie kolem nás

Možná znáte ten pocit, když k vám přijde neohlášená návštěva. Můžete se cítit nervózně, podrážděně a třeba i naštvaně, ale snažíte se nedat nic najevo. Jste jako na trní a v duchu se modlíte, ať už se má ten dotyčný návštěvník k odchodu.

Taková návštěva se dá přirovnat ke znásilnění. Mě osobně to tak vždycky přišlo, zejména v době, kdy jsem ještě žila u rodičů.

Už jako dítě jsem vnímala různé energie, které návštěvníci zanechali v našem obydlí po svém odchodu a ty mi nedělaly dobře. I když tehdy jsem to ještě neuměla pojmenovat, cítila jsem, že něco není v pořádku.

Matčiny kamarádky a sousedky byly na neohlášené návštěvy velké specialistky. Většinou se z takové té návštěvy na skok, vyklubalo několika hodinové sezení, během něhož dotyčné ze sebe „vyblily“ všechny své životní útrapy. Nejen, že se po jejich odchodu cítila matka podrážděná a unavená, ale taktéž i já jsem nebyla ve své kůži.

Moje maminka neuměla říci „NE.“ Neuměla nastavit hranici druhým a tím pádem ani sobě.

Před pár lety můj kolega Marek Ščotka prohlásil, že domov je jako děloha a je důležité, koho si do ní pozveme. Naprosto s ním souhlasím.

Přesvědčily mě o tom, i mé další zkušenosti.

Po odchodu mého bývalého partnera z bytu, ve kterém jsme společně žili, jsem se ještě dlouho cítila jako po velkém znásilnění. Byl to velice negativní, majetnický a manipulátorský člověk (píši o tom v knize Vztahová sinusoida), a zanechal po sobě silné energetické stopy. Trvalo několik měsíců, než jsem se těchto stop zcela zbavila.

Očista domova byla nezbytná. Šalvěj, sůl, kadidlo, vykuřovadla, pomohly jen dočasně. Teprve potom, co jsem celý byt vymalovala, přestěhovala nábytek a pozvala si domů člověka, který mi celý prostor vyčistil esencemi z havajských květin a bylin, se energie znatelně změnila.

Pochopitelně očista bytu korespondovala i s mým nitrem. S mou vlastní dělohou.

Protože jsem si nevážila sama sebe, pustila jsem do svého příbytku, své dělohy a do svého života, člověka, který si nevážil mě. Přišel mi to pouze ukázat a naučit mě nastavit ony hranice. Udělat si pořádky v sobě, i kolem sebe.

V roce 2016 jsme se s mým přítelem přestěhovali do nového bytu. Vysněného, krásného a prostorného, ve staré, historické části města. Dům má více než sto let a jakmile jsme navozili nábytek a začala jsem se „zahnízďováním“, přicházely ke mně různé pocity. Cítila jsem, že nejsou mé a přicházejí zvenčí. Přepadl mě silný pocit strachu a nedokázala jsem ho hned identifikovat.

Po pár hodinách mi bylo jasné, že nehmotným obyvatelům tohoto bytu se nelíbí, že někdo „okupuje“ jejich domov a hodlá se zde na delší čas usadit.

Svíčky, vonné esence a tyčinky, kadidlo a sůl, tomu dopomohly fyzicky.

Na pocitové úrovni jsem si uvědomila, že je pro mě tato zkouška tím, říci i těmto „nehmotným“ obyvatelům NE.

Tady je můj prostor a vy v něm nemáte co dělat.

V bytě zavládl klid a bydlelo se nám v něm příjemně.

Avšak až na jednu událost.

Pár týdnů po přestěhování jsme udělali velkou oslavu narozenin přítele. Pozvány byly obě naše rodiny. Byla nás velká spousta a po celou dobu oslavy jsem se cítila nesvá. Zjistila jsem, že čím jsem starší a vnímavější, tím více jsem citlivější na energie, emoce a nálady druhých ve své blízkosti.

Po celou dobu oslavy jsem na sobě nedala nic znát, ale projížděly mnou vlny různých pocitů a jakmile se zaklaply dveře za posledními hosty, nesmírně se mi ulevilo.

Ještě ten večer jsem celý byt pročistila zapálením svíček a vonných tyčinek a ptala jsem se sama sebe: proč jsem tak vnímavá a citlivá na energie kolem sebe?

Odpovědi přišly až ke konci roku, po náročném podzimním období. Vnímám, že každým rokem jsou ony energie ke konci roku, po dušičkovém období silnější a hutnější. Je to proto, že se s blížícím koncem roku nakumuluje vše, co má přijít ještě na přetřes.

A pokud ještě před blížícím se koncem roku nevyčistíme a nezpracujeme dané energie, programy a procesy, nahrneme si je svým vnitřním buldozerem do roku dalšího. A opět je celý rok válíme před sebou a k jeho konci se nám před námi rozprostřou, jelikož volají po přijetí.

A právě před těmi pár dny, jsem opět díky svému kolegovi Markovi pochopila, jak se věci mají.

Naše citlivé dělohy do sebe nasávají obrovské množství energií, emocí a informací.

A záleží, jak s tím vším pracujeme. Pokud si umíme dostatečně a průběžně uklízet sami v sobě, umíme si uklízet i kolem sebe. A tímto úklidem nemám na mysli jen úklid domova, ale především tzv. úklid lidí kolem nás.

Jakmile začneme mít potřebu být více v sobě, zahnízdění ve svém domově, bez potřeby častých návštěv, dokážeme více vnímat sami sebe. Není to o úplné izolaci, ale o hranicích, které nám dávají možnost více vnímat sami sebe, své pocity a své nitro. A o hranicích, které nastavujeme sami sobě.

Pokud máme potřebu se obklopovat mnoha lidmi, naše vnitřní radary nás odvádějí do sebe sama. Ztrácíme se ve sněti velkého chaosu informací, emocí a energií okolního světa.

Moje děloha a můj nový domov mě dovedly k dalšímu hlubšímu pochopení a to vnímání a naslouchání fázím měsíce.

Zjistila jsem, že období úplňku je vhodné pro očistu duševní, kdy se v nás nahromadí spousta myšlenek a pocitů a volají po očistě a přijetí.

Také, kdy máme poděkovat a projevit vděčnost, za vše, co do našeho života přichází, i za to, co již máme.

A s novoluním jsem začala praktikovat nejen očistu fyzickou, ale také očistu domova. Tento den jsem si vyhradila pro velký úklid. Zbavuji se všeho nefunkčního a nepotřebného.

Po celou dobu úklidu v každé místnosti hoří zapálené svíčky, vonné esence a tyčinky a zejména ložnici vykouřím šalvějí. Všude vyvětrám a vytřu prostor vodou se sodou a octem.

Převléknu povlečení a taktéž něčím novým svůj domov zvelebím.

Je to úžasný pocit večer uléhat  a cítit nový příliv energie do svého domova. Do své dělohy.

——-

MILÁ ŽENO, POKUĎ JSI DOČETLA AŽ SEM, MÁM PRO TEBE POZVÁNKU DO MÉHO ONLINE PROGRAMU LÉČENÍ ENERGIE DĚLOHY