... Srdce moje. Dneska jsem si za celou svou existenci dovolila zcela se zhroutit, plakat a řvát na celé kolo a nechat tě přihlížet naprosté bezmoci tvé matky, která je taky JENOM ČLOVĚK. A ty jsi na mě tiše a soucitně koukala a pak mi setřela svým malým prstíkem stékající slzu a opřela ses o mě. Dovolila jsem si projevit svou bolest před tebou, jelikož jsem cítila, že to pomůže nám oběma. Pak jsem se zvedla a uvařila nám na oběd párky, obyčejné párky, a konečně přijala do hloubky jedno prosté slovo NEMUSÍM, prostě na to kašlu, já NEMUSÍM. To silně naprogramované MUSÍM mě přivedlo dnešní noci až na kraj propasti, to silně naprogramované MUSÍM, které jsem slýchávala od útlého dětství, mi totálně zdeformovalo mé myšlení a odrazilo se to na fyzickém těle, zejména na krční páteři. To destruktivní MUSÍM mě dovedlo k více jak dvouměsíčním migrénám, závratím a neustálým bolestem, totální vyčerpanosti a k pocitu naprosté bezmoci a k touze opustit tento svět. Ten silný program stál za mými spasitelskými syndromy...

...Má drahá. Mám v sobě spoustu otázek a ptám se sama sebe. Je mužská energie bořivá a ženská tvořivá? Zamyslel se někdy někdo nad tím, jak to ve skutečnosti je s mužskou a ženskou energií? A jak s tím může souviset, že je na světě tolik utrpení a bolesti? Co způsobuje tuto odvrácenou stranu mince? Kde se v dávné minulosti stala chyba? Je opravdu muž destruktivní a žena tvořivá? Je tato dualita ve Vesmíru přirozená? Nebo je dualita přítomna pouze na této planetě? Ve hmotě. Jako duše jsme bezpohlavní, tak proč až v hmotě, tedy v tělech, jsou tak výrazné rozdíly? V mužské a ženské energii?
Už po mnoho staletí bylo ženám ze strany mužů, především představitelů církve a jiných náboženství, a to se velice ctilo, vtloukáno, že jsou méněcenné, podřízené mužům, musí je poslouchat, jsou jejich majetkem a muži si mohou s nimi dělat, co sami uznají za vhodné. Dle některých náboženství již v ráji svedla Eva Adama a nyní za svou hříšnost musí pykat. Žena měla váhu pouze tehdy, pokud muži rodila syny, dívky neměly žádnou hodnotu. Byly neužitečné a na obtíž....

„Ptám se sama sebe. Kde jsou hranice týrání ať už psychického, či fyzického? A kde
jsou hranice sexuálního zneužívání? Mockrát jsem si během svého života kladla tuto otázku, co je přijatelné a co už ne a neznala na ni odpověď.
Nyní už ji znám. Tam, kde si je nastavíme každý sám za sebe! Muži mne, stejně jako spoustu z vás (byť si to třeba nemyslíte), většinou zneužívali.
Naštěstí jsem nikdy nebyla násilně týraná. O to to bylo lepší, ale také horší.
Vy bité a fyzicky týrané, si možná řeknete, zda jsem nespadla z višně a zda mi dochází, jaké to je, pokud muž ženu třeba shodí ze schodů a pod nimi do ní ještě kopne.
Ne, nevím. A nechci to vůbec srovnávat. Ale také vím, že jsem si mockrát přála být udeřena. Ne, že bych toužila po týrání, ale proto, že rány a modřiny lze ukázat.
Člověk pak může křičet do světa – podívejte se, on je agresor, on mě bije.
Já byla týraná psychicky a sexuálně, navíc od muže, který byl pokládán za dokonalého manžela a otce. Jenže to není ve skutečnosti o křiku, o pomoci zvenčí, je to o tom, naučit si sama sebe vážit, sama sebe milovat. Bez toho se z toho nedá vystoupit...

Marta mě vyhledala a poprosila o pomoc formou regresní terapie, jelikož měla již několik let silné menstruační bolesti, neustálé gynekologické záněty, časté cysty, provázel ji velký strach z porodu
a k tomu se pojil silný únavový syndrom. Svěřila se mi, že neustále potkává muže, kteří srážejí její sebevědomí, jsou na ni hrubí, vulgární a dokonce jeden z bývalých partnerů
ji fyzicky napadal. Marta si to nechávala líbit a vždy partnery omlouvala tím, že si za to může sama, nebo slepě doufala, že se dotyční změní. Na sezení přišla na pokraji svých sil. Nejprve jsme se ve vzpomínkách vrátily do jejího dětství a puberty. Když se dostala do dne své první menstruace, popisovala:
„Bylo to hrozné, měla jsem strach, že zemřu. Nikdo mi nic nevysvětlil. Ve škole se mi smáli, jelikož jsem měla na sukni velký krvavý flek. Třídní učitelka si mě vzala bokem, skvrnu mi vyčistila, dala mi
vložku, a když jsem se na ni nechápavě podívala, bylo jí jasné, že nic
o této záležitosti nevím...