MÁM STRACH Z MUŽŮ. LÁSKY. ŽIVOTA.

Asi nejsem normální. Nedokážu milovat. Mám buď moc hodné partnery, nebo samé hajzly. Když mám tyrana, vzhlížím k němu a nechávám si to líbit. Když už mám hodného partnera, nevážím si ho. Pak se s nimi rozcházím a lámu jim srdce. Oni nechápou. A já také ne. Nevím, co chci. Nikomu nevěřím, chlapům už vůbec ne. V podstatě je nenávidím. Mohou za všechno zlo světa.

 Uvedla také do osobního dotazníku třicetiletá Romana.

V regresi vypráví, že cítí tlaky u srdce. Pracujeme nejdříve s emocemi a tělem.

„Co způsobuje ty tlaky u srdíčka?“ Ptám se. „Běžte do toho místa.“ 

Romana popisuje, že emoce k mužům jsou silné – nenávistné. Je tam zarputilost, odpor, cítí se nefér – jako žena, muži mají nad ní i ženami převahu.

Usídlila se v něm silná bezmoc. „Cítím, že jako muž bych zvládla více…“

Jakmile uvolníme tlaky v těle a srdci, prostřednictvím vzteku a pláče, Romana se cítí svobodněji. 

Pak jdeme ke zdroji a zaměřujeme se na původ opovržení k mužům.

„Je nás tady více. Jsme oděny do dlouhých rouch. Jsme plně oddány nějakému rituálu…,vládne tady příjemná atmosféra, pospolitost, láska… Všude jsou květiny, symboly, vůně… Jsme kněžky…, je to hodně stará doba..“

Pak se rozpláče a vzlyká. Není k utišení. Když se zklidní, povídá, že do jejich chrámu vtrhli vojáci a jednu po druhé brutálně znásilnili a zabili. Když její duše opouští tělo, cítí lítost, nenávist, opovržení.

„Všechno hezké zničili…,  v nás zabili…, proč jsou muži takoví?“ Nechávám Romanu bez odpovědi.

Potřebuje si odpovědět sama.

Vedu jí posléze do vzpomínky na život, kde ona sama byla v roli někoho, kdo škodil a ubližoval.

Popisuje život zámožné a vlivné ženy. Velice starý život. Opovrhuje lidmi. Trestá je. Je nespravedlivá. Krutá tyranka. Umírá velice stará a její duše cítí tíhu, že tam selhala a musí to v dalších životech napravit. 

Uvědomuje si, že není oběti ani viníka. Že se stále dokola opakuje cyklus tvoření a ničení. A že je třeba jít cestou středu. Zharmonizovat v sobě obě energie. Oba póly.

Pokračujeme ke kořeni, proč se v současnosti nechává druhými ovládat a bojí se projevit svůj názor. Nechává se ovlivňovat a nestojí si za svými pocity.

V dalším životě byla provdána za muže, kterého si byla nucena vzít. Její rodina to prosadila. Milovala však někoho jiného, ale musela se podvolit.

„Zavázala jsem se, že manžela milovat nebudu, že si zakážu veškeré city a lásku. Učinila jsem slib. Postavila jsem se do role zarputilé a neústupné ženy. A přitom jsem se nechala druhými ovládat. Nechala jsem je řídit svůj život. Něco jako trest za životy předchozí…“

Tento silný program si přináší do současnosti.

Již se zaměřujeme na dětství a dlouho v něm zůstáváme.

Romana popisuje, jak matka střídá muže. Byla svědkem toho, jak se ve vztazích trápí.

Doma se neřešilo nic jiného než chlapi, zklamání, slzy, milión otázek: Proč zrovna ona? Proč má smůlu na chlapy? Proč jí opouštějí? Jindy zamilovanost, euforie, vyzdvihování onoho strejdy, jak je skvělý, úžasný…, a stále dokola.

„My jsme tam byli s bráchou jaksi navíc. Matka, chlastačky, párty, strejdové, šukačky, zamilovanost, nenávist. To byl ústřední bod všeho.“

Silně se to v ní zakódovává.

Romana matku nenávidí. Je jí zhnusená. Cítí odpor, lítost, vztek i odsudek. Má lásku spojenou s bolestí a se smutkem. 

Vnímá lásku jako bolest. Neví, jak má láska vypadat. Nikdo jí to neukázal. Nikdo v jejím životě jí nešel příkladem.

Proto lásku hledá a bojí se jí zároveň.

Podnikneme v tomto směru mnoho harmonizačních kroků. Od vcítění se do matky až po léčení energie dělohy a hluboké odpuštění.

Romana ví, s čím má pracovat. Pojmenovala vše, co je klíčem na cestě k uzdravení jejího ženství. K jejímu postoji k mužům i sama k sobě.

Nyní už je ten krok změny na ní.

***

💫 Romana /Znamení Raka 💫

Ukázka z knihy CESTY DUŠE V ČÍSLECH A ZNAMENÍCH – Knihu si objednáte ZDE